Branické skály

Branické skály jsou přírodní památka v Praze-Braníku. Skládá ze dvou samostatných částí – z vlastní Branické skály s lesoparkem Dobeška a z lokality Školní vrch. Obě části od sebe odděluje Stará cesta. Chráněné území zaujímá rozlohu 9,5 ha v nadmořské výšce mezi 190 a 264 m.

Nejméně od poloviny 18. století až do roku 1928 se zde těžil vápenec. U paty lomů vznikaly vápenky, v nichž se pálilo známé pražské staroměstské vápno. Šlo o hydraulické vápno, které se používalo při vodních stavbách, například pro pražská nábřeží, a vůbec pro výstavbu města v 19. st. a na počátku 20. st.

Branické skály patří k nejvýchodnějším výchozům siluru a devonu oblasti Barrandienu a poskytují informace o vývoji pražské pánve ve vyšším siluru a spodním devonu. Jsou zde k vidění unikátní skalní výchozy s odkrytými geologickými profily. Skály skrývají opuštěný vápencový lom, který je jedním z důvodů jejich vyhlášení přírodní památkou.

Za druhé světové války zde vybudovala německá armáda několik štol pro umístění podzemní továrny, chráněné proti bombardování. Systém štol tvoří sedm různě dlouhých chodeb, které byly původně zakončeny vjezdovými ocelovými vraty. Dnes jsou vrata různě vysoko zavalena kameny a sutí ze skály. Ostatní vstupy jsou opatřeny uzamčenými dvířky. Továrna nebyla nikdy uvedena do provozu, podle některých legend v podzemí krátce působila soustružnická dílna a pravděpodobně zde byla ledárna pro skladování ledu z Vltavy. Dodnes lze ve štolách nalézt pozůstatky po průmyslové drážce o rozchodu 600 mm.

Branické skály nabízí krásnou vyhlídku na Prahu. U informační tabule se nachází 2 m vysoká dřevěná vyhlídková tribuna. Autorem je architekt a herec David Vávra.