Bunkr Přáslavice

Bývalý vojenský bunkr v Přáslavicích na Olomoucku je jeden z největších zpřístupněných bunkrů v ČR, s plochou neuvěřitelných 10 000 m².

Po ukončení 2. světové války nastalo mezi zeměmi socialistického a kapitalistického seskupení politické a vojenské napětí, tzv. studená válka. Předpokládalo se, že kdykoliv může vzniknout válečný konflikt, další světová válka, při které by mohly být použity jaderné zbraně.

V případě vojenského konfliktu by musela komunikovat nejen armáda, ale i záchranný a bezpečnostní systém. Ještě v 50. letech 20. století vedla většina telefonních linek centry velkých měst. Stačil by tak jeden dobře mířený zásah a nikdo by se už nikomu nedovolal.

Proto se záhy začala budovat síť známá pod názvem Národní kabelový okruh, který velká města obcházel. Kolem Prahy, Brna či Olomouce tak vznikl důmyslný systém podzemních chodeb dlouhý stovky kilometrů. Byly postaveny také desítky objektů nad zemí, které měly různý účel. Jedním typem takového objektu byla záložní zesilovací stanice, tedy masivní bunkr, jehož provoz zajišťovaly státní radiokomunikace a armáda.

Na vybudování Přáslavického bunkru se pracovalo šest let v 70.tých letech 20. století. Vznikl v místě, kde se před 2. světovou válkou těžil kámen a kde díky tomu vzniklo přírodní jezírko, kam se místní chodívali koupat. Pracovalo se dnem i nocí, beton se tam „lil ve velkém“, jak zmínil jeden z pamětníků.

Bunkr sloužil jako záložní zesilovací stanice, kde se sbíhaly různé druhy komunikačních kabelů, přičemž nejdůležitější z nich, speciální kabel, měl přenést až 1 900 komunikací najednou. Objekt měl tedy obrovský význam pro komunikaci mezi Berlínem a Moskvou. V případě vojenského konfliktu by totiž vyřazení komunikačních linek bylo jedním ze strategických cílů nepřítele.

Posádka, která na výstavbě bunkru pracovala, byla dovezena z jiné, co nejvzdálenější části republiky a pracovala v utajení, aby byla pravděpodobnost vyzrazení minimální. Armáda tuto stavbu navíc nepřetržitě hlídala a do dokončených částí bunkru již nebyl posléze umožňován přístup.

Bunkr má celkem šest pater, čtyři podzemní a dvě nadzemní. Velkou část prostoru zabírá telekomunikační vybavení. Zdroj energie zajišťovaly obří diesel agregáty, které by bez obtíží mohly elektrickou energií zásobovat menší město. Pohyb všech osob po areálu byl pečlivě monitorován.

Posádka stanice musela vydržet až deset dní bez zásahu zvenčí. Proto jsou v objektu ložnice, umývárny, kuchyně, jídelny i ošetřovna. Na svoji dobu se jednalo o poměrně luxusně vybavený vojenský objekt. Záclonky i falešná okna vyplněná plakáty měla za cíl evokovat stav normálnosti, i když by venku zuřila jaderná válka a nezbylo by nic než nukleární poušť.

V současnosti bunkr vlastní společnost Flanexa Plus s.r.o., která bunkr částečně využívá pro svoje podnikání. Díky tomu, že je v něm během roku stálá teplota, je ideální pro celoroční pěstování rostlin aquaponickou metodou, bez zeminy a zároveň s využitím systému, který propojuje chov ryb a pěstování zeleniny.

Od 11. 6. 2022 je bunkr přístupný veřejnosti v rámci komentovaných prohlídek. Při nich máte možnost vidět někdejší telekomunikační sály, kuchyně a místnosti pro obsluhu, záložní energetické zdroje, filtrační a dekontaminační komory a řadu dalších místností s technikou, která měla zajistit přežití osádky bunkru.