Cihlový most v Mikulově

Cihlový most v Mikulově je barokní obloukový most pocházející ze 17. st. na území města Mikulov v okrese Břeclav. Tento most je ve všech směrech unikátní stavbou nejen u nás, ale i v širším evropském prostoru. Fascinuje svým stářím, ale nemá obdobu ani z hlediska volby použitého materiálu a konstrukčního řešení. Od běžných rybničních a říčních mostů se odlišuje nejen stavební formou, ale především funkcí. Vznikl jako součást promyšleného architektonického záměru spolu s ostatními stavbami na ostrově a tamními sadovými úpravami a jeho reprezentativní význam svou formou esteticky povyšoval.

Důvodem výstavby mostu bylo zajištění přístupu k loveckému zámečku, vybudovaného na sklonku středověku na vápencovém suku vyčnívajícím uprostřed hladiny rybníka Portz (též zvaného Nový). Most byl situován do nejužšího místa rybníka, přesto dosáhl úctyhodné délky 95 m. Jeho šířka je 3,7 m. Tvoří jej 15 půlkruhově klenutých cihelných mostních oblouků, oddělených subtilními pilíři s oboustrannými jehlancovými břity. Mostovku lemovala plná, cca 75 cm vysoká parapetní zídka. Krajní plně zděné úseky mostu zakončovala krátká rozevřená křídla s dekorativně tvarovanými nákolníky na koncích. Desáté pole mostu od jihu bylo původně tvořeno dřevěnou zvedací mostovkou; její existence je doložena ještě zobrazením na mapách z první třetiny 19. st., někdy brzy poté byla zrušena a prázdné pole bylo vyzděno v podobné formě jako ostatní části mostu. I úsek mostovky v původně nevyplněném poli byl po zaklenutí opatřen vápencovou dlažbou.

Během současné rekonstrukce, kdy byl také proveden archeologický výzkum, bylo zjištěno, že na kamennou dlažbu navazovala vrstva cca 5–10 cm drobného štěrku z vápenců. Konstrukční řešení mostu bylo velmi promyšlené. Na část pilířů pod a mírně nad vodní hladinou byly užity velké opracované kamenné bloky, zbývající část byla provedená z cihel. Samotné mostní oblouky se směrem k patám dvakrát rozšiřují a v jejich vrcholech byly před líc vysazené cihly přitesány do dekorativního klenáku. Rovněž jehlancový tvar břitů byl získán finálním přitesáním cihelného zdiva. Jedinečně zachované zůstalo i řešení odvodnění mostovky skrze drenážní otvory vyložené obloukovými střešními krytinami – korýtky.

Pro srovnání – mosty přes Dyji na panství i u sousedních Liechtensteinů bývaly dřevěné ještě v 19. st. – jen výjimečně kombinované, například pozdně barokní most v Bulharech. Autor stavby sledoval nejen vizuální působení mostu na návštěvníka, ale zakomponováním pole se zvedací mostovkou jako prvku obranné architektury usiloval o vytvoření dojmu pevnostního charakteru místa, což korespondovalo i s terasovými zdmi kolem letohrádku. Jedná se o vyzrálé inženýrské dílo a je otázkou, zda jeho autorem nebyl některý ze severoitalských pevnostních stavitelů a architektů, již tehdy působili ve službách významných politicky angažovaných šlechtických objednavatelů v Čechách a na Moravě.

Město Mikulov provedlo v letech 2019–2020 rekonstrukci. Záměrem projektu byla nejen oprava mostu, ale také jeho zpřístupnění. V minulosti na most navazovala cestní síť, která však po 2. světové válce zcela zanikla, most tak byl úplně nepřístupný. V rámci projektu Portz Insel byly tedy tyto cesty znovu obnoveny. Ty nyní vedou až k rakouskému Drasenhofenu. V rámci projektu byla rovněž pro snadnější orientaci návštěvníků v této lokalitě vybudována naučná stezka Portz Insel.