Hornické muzeum Harrachov

Hornické muzeum Harrachov společně s prohlídkovou štolou bylo otevřeno v roce 2003 v úrovni bývalého štolového patra rudného dolu Harrachov. V muzeu je sbírka minerálů fluoritových ložisek, nástroje a pomocná zařízení používaná při těžbě (karbidové lampy a svítilny, dýchací přístroje, vrtací a sbíjecí kladiva, zařízení pro měření škodlivin v ovzduší), důlní mapy, fotografie a dokumenty vztahující se k dolu a k práci na zdejším ložisku.

Prohlídková trasa vede štolovým patrem dolu v délce asi 1000 m. Kromě kompletního těžního stroje se strojovnou jsou zde vystaveny důlní vozíky, elektrická akumulátorová lokomotiva, důlní nakladač, výtah s těžními klecemi v těžní jámě, sklad a také výdejna trhavin a rozbušek atd. K vidění je i dobíjecí stanice akumulátorových lokomotiv, která ostatně byla na každém ze sedmi pater dolu.

Harrachovské ložisko žilného typu je známé již od poloviny 18. století. Hlavní žilná výplň je tvořena fluoritem, barytem, galenitem a křemenem. Kromě toho je zde popsáno dalších 38 minerálů.

Průzkumné práce započaly v roce 1947 a v roce 1957 bylo ložisko předáno k těžbě. Suroviny získané po úpravě zdejší rudy byly používány hlavně v chemickém a hutním průmyslu. Ložisko bylo rozfáráno slepou jámou a sedmi patry po přibližně 50 m, což znamená, že nejhlubší patro je 350 m pod úrovní štolového patra. Hlavní štolové patro vede jižním směrem a je ukončeno nouzovým východem ve svahu poblíž Rýžoviště.

Těžba po vytěžení více než 380 tisíc tun rud byla posledním uživatelem, kterým byly od roku 1961 Rudné doly Příbram, závod Sobědruhy, jako nerentabilní ukončena dne 30. 9. 1992. Na dole zbývá ověřených 800 tis. tun zásob rud. Za dobu těžby zde bylo vyraženo téměř 21,5 km chodeb a 5 391 komínů.

V současnosti je všech sedm pater pod štolovým patrem zatopeno vodou. Hladina vody sahá zhruba 12 m pod prohlídkovou štolu. Voda do dolu prosakuje z povrchu a také z pramenů a nedaleké řeky Mumlavy.