Hrad Helfenburk u Úštěka

Hrad Helfenburk u Úštěka neboli Hrádek, je zřícenina skalního gotického hradu asi 3 km od městečka Úštěk v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji. Hrad byl vystavěn na vrcholu pískovcové ostrožny, která vybíhá do zalesněného údolí Hrádecký důl v nadmořské výšce 310 m s převýšením sedmdesát metrů nad dnem údolí.

Hrad pravděpodobně vystavěli Páni z Klinštejna, pocházející z Ronovců, v první polovině 14. st. Zakladatelem byl snad Jan z Klinštejna, který se po Helfenburku začal psát, ale v roce 1375 hrad odkoupil pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi. Arcibiskup si tak vytvořil venkovské zázemí v lesích k pobytu mimo nedalekou Roudnici nad Labem, v níž vykonával svůj úřad. Helfenburk se stal centrem panství, ke kterému patřil také blízký hrad Hřídelík. Pobýval zde krátce i Janův nástupce, třetí pražský arcibiskup Jan z Jenštejna. Za něj byly na Helfenburk dočasně přivezeny klenoty, relikvie a knihy z pražského chrámu sv. Víta. Z roku 1395 pochází záznam roudnického převora Petra Klarifikátora, osobního kronikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna, o Janově nehodě na můstku vedoucím z nové věže, při níž se arcibiskup málem zřítil. Jan zde pobýval asi až do roku 1400, tedy i v době, kdy už byl zbaven svého úřadu. V roce 1422 jej získal purkrabí Aleš z Malíkovic, pak zde strávil roky ukryt před nepřízní krále arcibiskup Konrád z Vechty.

V létě roku 1427 se hradu nakrátko zmocnil Půta III. z Častolovic a po něm Jaroslav a Jindřich Berkové z Dubé, kteří hrad zastavili Janu Smiřickému. Vdova po Smiřickém prodala hrad Jindřichu z Rožmberka za 4 000 kop pražských grošů, a ten ho pak postoupil Zdeňkovi Konopišťskému ze Šternberka, významnému představiteli odboje proti králi Jiřímu z Poděbrad. Královské vojsko poté Helfenburk i blízkou Roudnici oblehlo a dobylo. Hrad od krále pak dostal Petr Kaplíř ze Sulevic, který však musel vzdorovat loupeživým aktivitám Zdeňka Konopišťského. Byl dokonce zajat a uvězněn v Českých Budějovicích, dokud nepropustil služebníky a neodevzdal cennosti uložené na Helfenburku. Jako poslední je na hradě uváděn Vilém z Ilburka, jemuž v té době patřil i nedaleký Ronov. Ten Helfenburk nově vybavil a pak místo obtížně přístupného Ronova užíval. Po vymření jeho rodu roku 1538 na hradě žilo pouze služebnictvo a hrad postupně zpustl. Roku 1622 pak vyhořel poté, co ho vyplenili císařští vojáci pod vedením maršála Buquoye. Po bitvě na Bílé hoře území získali jezuité z Liběšic a připojili jej k úšteckému panství.

Až v roce 1887 zříceninu hradu koupil a upravil průmyslník hrabě Josef von Schroll, a ta začala být atraktivní pro turisty. V letech 1887–1890 hrabě dostavěl rozbořené třetí patro 30 m vysoké věže, na kterou vede 143 schodů, a učinil z ní své letní sídlo. Původní středověký přístup do věže nebylo možné využít, neboť směřoval do vnitřní části hradu na skálu se zbytky zdiva jinak nepřístupného paláce, proto majitel nechal prorazit boční vstup.

V průběhu šedesátých let 20. st. převzaly Helfenburk organizace Českého svazu ochránců přírody a začaly jej za dohledu litoměřického okresního konzervátora Františka Fišera z tamějšího vlastivědného muzea opět opravovat a udržovat. Skupina trampů vyčistila hrad od vzrostlé vegetace a provedla archeologický výzkum studny, který poskytl množství cenných nálezů, mimo jiné hřídel rumpálu, která je v současnosti vedle studny vystavena. Hrad je nyní v majetku města Úštěk.