Hrad Kunětická hora

Hrad Kunětická hora je zřícenina hradu stojící na osamoceném výrazném stejnojmenném vrchu v České tabuli nedaleko Pardubic. Tvoří dominantu Polabí. Hrad je ve vlastnictví státu a je přístupný veřejnosti. Od roku 2001 je zařazen mezi národní kulturní památky.

Na základě archeologických výzkumů lze říci, že rozsáhlý hradní komplex stál na Kunětické hoře již v druhé polovině 14. st. Šlo o hrad s palácem a hranolovou, původně obytnou věží ve východní části areálu a kruhovou věží v západní částí areálu. Vzhledem k rozsahu objektu nelze vyloučit ani skutečnost, že hrad byl královým majetkem.

Do širšího povědomí se Kunětická hora dostala za husitských válek. Od roku 1421 patřila Kunětická hora k důležitým strategickým opěrným bodům stoupenců podobojí. Byla obsazena husitským hejtmanem Divišem Bořkem z Miletínka, který do roku 1423 uskutečnil přestavbu dávající Kunětické hoře podobu typického husitského hradu. Ten se vyznačoval rozsáhlým a dobře opevněným předhradím sloužícím k zimování polních vojsk. Po smrti Diviše Bořka roku 1437 se obrovské panství postupně rozpadlo. Kunětickou horu zdědil syn Soběslav Mrzák z Miletínka, věrný straník krále Jiřího z Poděbrad, jemuž hrad nakonec po roce 1464 postoupil. Ze tří synů českého husitského krále připadla po roce 1471 Kunětická hora Jindřichu staršímu z Minsternberka. Dvacetileté hospodaření se nevyznačovalo velkými finančními úspěchy a postupný rozprodej vesnic na pardubickém a kunětickohorském panství ukončil Jindřich roku 1491 převodem Kunětické hory a přilehlých statků na Viléma z Pernštejna.

Za Viléma a jeho synů Vojtěcha a Jana dochází v letech 1491 až 1548 k největší přestavbě hradu. Hradní obydlí se postupně proměnilo v několika stavebních úpravách, pozdně gotických a renesančních, v zámecké sídlo. Nádvoří hradního jádra, do jehož organismu se zapojila válcová věž, se otevíralo portálem datovaným rokem 1509, který je důležitým dokladem rané pernštejnské renesance. Pro dobu Viléma z Pernštejna je spíše charakteristický pozdně gotický sloh. Projevil se ve sklípkových klenbách rytířského sálu v přízemí, v nově zřízené kapli svaté Kateřiny a v prostorách jižního křídla a věže. Za Viléma a jeho synů vznikly hlavní společenské sály v prvém a druhém patře jižního a západního křídla a reprezentativní místnosti severního křídla, prosvětlené velkými okny. O významu hradu za Pernštejnů vypovídá návštěva krále Vladislava Jagelonského, spojená s pasováním synů Vojtěcha a Jana na rytíře roku 1497. Palác odděloval od dalšího nádvoří hluboký příkop s padacím mostem.

Kunětická hora zaujímá výjimečné místo v dějinách hradní architektury výstavbou opevnění, které využívalo mohutných zemních valů a kruhových rondelů. Z rondelů se zachovaly pouze dva, jihozápadní padl za oběť těžbě kamene v minulých stoletích. Celý systém obrany zajišťovaly dále jednotlivé hradební okruhy s příkopy, na severní přístupové komunikaci navázané na šestici bran.

Roku 1560 prodal Jaroslav z Pernštejna zadlužené panství královské komoře. Strategickou úlohu měla Kunětická hora za třicetileté války. Roku 1645 dobylo hrad švédské vojsko. Vypleněný a vypálený objekt podléhal rychle zkáze. Urychlila ji dlouhodobá těžba kamene trvající až do počátku 20. století. Znamenala likvidaci západní a jihozápadní části hradu, která se zřítila do lomu.

Přes různé snahy se v průběhu 19. st. nepodařilo zajistit záchranu velkolepých zřícenin. Roku 1917 si Kunětickou horu pronajal a roku 1919 zakoupil pardubický muzejní spolek. Roku 1920 se ustavilo Kunětické družstvo, které zahájilo další zabezpečovací práce. Roku 1923 zahájilo obnovu hradu podle projektu Dušana Jurkoviče a architekta Pacla. Na základě této architektonické koncepce vznikla i vyhlášená restaurace s hodnotnými interiéry v západním traktu, která je v tomto období předmětem oprav. Kunětické družstvo obnovilo některé prostory v paláci v prvním a druhém patře a umístilo v nich expozici. V roce 1953 přešel objekt do majetku státu. Pro nedostatečnou údržbu a následný špatný stav byl v 70. letech uzavřen. Po provedeni oprav paláce byl znovu zpřístupněn v roce 1993.