Hromnické jezírko

Hromnické jezírko (nebo též Červené jezírko) je přírodní památka v katastru obce Hromnice nedaleko Třemošné v okrese Plzeň-sever. Jezírko o šířce 130 m, délce 190 m a hloubce až 18 m vzniklo 60 m pod úrovní okolního terénu závalem odvodňovací štoly krátce po zastavení těžby břidlice.

Jezírko je památkou na těžbu břidlice, která je zmiňována již roku 1578. Od středověku sloužila břidlice k výrobě kamence, který byl používán jako bělidlo v textilní výrobě. Na začátku 19. století byla objevena možnost z hromnické břidlice získávat dýmavou kyselinu sírovou, lidově zvanou vitriol a v chemickém průmyslu také oleum.

Od roku 1807 se naplno rozjela výroba olea pod vedením podnikatele Johanna Davida Starcka, který hlubinnou těžbu nahradil povrchovým lomem. Oleum bylo získáváno drcením vytěžené břidlice na několik centimetrů velké kousky, které byly složeny na 7–20 m vysokých haldách stojících na nepropustném jílovém podkladu. Haldy byly pro urychlení zvětrávání kropeny vodou přiváděnou z lesa Veselce. Voda obsahující síran železitý a hlinitý byla zachytávána do kádí, zbytek se pálil v pecích. Náročný postup se však vyplácel – dýmavá kyselina sírová v té době byla jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga a hromnická výroba byla jediná na světě, na zdejší výrobě byl závislý anglický i německý průmysl. Oleum bylo také používáno k výrobě fosforu a k čištění minerálních olejů. V Anglii však objevili levnější syntetický způsob výroby olea a hromnická výroba začala upadat, až v roce 1896 těžba skončila.

V 60. letech 20. století se několikrát uvažovalo, že by opuštěný prostor jezírka posloužil pro skládku odpadu, naštěstí soudruzi tento nápad nedotáhli.

Voda v jezírku je kyselá (pH 2,6 – 2,8), je tak vlastně velmi slabým roztokem kyseliny sírové, a proto je sterilní a bez života (mimo několika druhů řas, kterým kyselé prostředí nevadí). Sloučeniny železa dodávají jezírku červenou barvu, která je patrná zejména při větším pohybu vody. Koupání v jezírku není doporučováno, někteří místní obyvatelé naopak tvrdí, že voda má léčivé účinky a působí příznivě na ekzémy.

Nedaleko lomu můžete také narazit na Sousoší třech svatých, které nechal zhotovit v roce 1814 Johan Wilde. Sousoší zobrazuje zleva: svatého Jana Nepomuckého, Ježíše (levou rukou drží zeměkouli a pravou rukou žehná) a svatého Jakuba staršího. Sousoší doprovází nápis v němčině: IESUS DU WELLT HEILAND SEGNE DIESES MINERALWERK BEHUTE ES VOR ALLEN UNGLUCK UND LEITE ALLES ZU DESSEN BESTEN (Ježíši, spasiteli světa, žehnej tomuto dolu, chraň ho před veškerým neštěstím a řiď všechno k jeho prospěchu).