Jezernické viadukty

Jezernické viadukty jsou součástí bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda, jejíž první úsek byl dán do provozu roku 1837. Pro finanční potíže se jezernický viadukt dokončil až o 5 let později. Do provozu byl však uveden až v roce 1847, při zprovoznění tratě z Lipníku do Bohumína. Viadukt sestává z celkem 35 větších oblouků o světlosti 7,59 m a 7 menších půlkruhových oblouků o světlosti 5,69 m. Opěry jsou prodlouženy rovnoběžnými křídly.

Jezernické viadukty jsou v podstatě dva mosty vedle sebe. Starší cihlový most, byl při rozšiřování trati na dvoukolejnou v roce 1873 doplněn kamenným mostem a je téměř kopií cihlového. Na jeho čelní zdi je pak dochována pamětní deska z roku 1873. Viadukt přemosťuje jak potok Jezernici na její pouti z Oderských vrchů do blízké Bečvy, tak místní komunikaci. Celková délka viaduktu činí 426,33 m, celková šířka 8,8 m (samotná šířka kolejiště pak činí 8 m) a výška až 10,6 m.

V letech 1999–2001 v rámci modernizace II. tranzitního železničního koridoru byl kompletně sanován, klenby byly nově vyzděny, na lícních stěnách byly použity mrazuvzdorné cihly. Hlavní nosnou konstrukci tvoří železobetonové klenby, kotvené do cihelných kleneb kovovou sítí. Při modernizaci byla šíře mostovky zvětšena na 10,6 m. Čelní zdi byly znovu postaveny z původních kamenů. Byl kladen velký důraz na zachování původního vzhledu, proto jsou na pohledové plochy použity původní materiály nebo materiály velmi podobné – např. cihly na stavbu kleneb byly dovezeny z Německa. Roku 2003 udělilo Ministerstvo dopravy ČR rekonstrukci cihelného viaduktu cenu "Mostní dílo roku 2001".