Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti na Havlíčkobrodsku je jedním z nejznámějších venkovských kostelů v České republice. V roce 1949 se totiž stal dějištěm tzv. číhošťského zázraku. Od roku 1958 je zapsán v seznamu kulturních památek.

Číhošťský zázrak je událost, ke které došlo v obci Číhošť při mši svaté o 3. adventní neděli 11. prosince 1949. Během kázání místního faráře Josefa Toufara v kostele Nanebevzetí Panny Marie se několikrát pohnul asi půl metru vysoký kříž nad svatostánkem na hlavním oltáři. Svědků pohybu kříže bylo dvacet. Sám farář se o události dozvěděl od farníků až několik dní poté. 11. ledna 1950 Josef Toufar napsal kamarádovi a někdejšímu žáku Karlu Poláčkovi dopis, v němž průběh celé prosincové události podrobně popsal. V dopise zmiňuje, že se podobná událost v kostele opakovala ještě dvakrát.
Dodnes neobjasněný úkaz, který se měl později několikrát opakovat, vzbudil pozornost mezi věřícími a církevními hodnostáři, ale také u Státní bezpečnosti.

STB tuto událost zneužila jako záminku k proticírkevním represím a propagandě. Na tuto akci dohlížel tehdejší ministr spravedlnosti a předseda Státního úřadu pro věci církevní, Alexej Čepička. 28. ledna byl Josef Toufar zatčen a dopraven do věznice ve Valdicích. Byl obviněn, že zázrak zinscenoval. Případ byl svěřen vyšetřovateli Ladislavu Máchovi. Pod jeho vedením byl Toufar několik týdnů krutě mučen. 22. února 1950 podepisuje Toufar vynucené přiznání, že to byl právě on, kdo zinscenoval hýbání kříže pomocí mechanismu ovládaného ocelovými dráty. Následující den byl Toufar ve značně zbědovaném stavu, způsobeném Máchovými vyšetřovacími metodami, dopraven do Číhoště, aby se účastnil „rekonstrukce“. Akce byla filmována a získaný materiál měl posloužit k propagandistickému filmu „Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení“. Mělo být ukázáno, že farář při kázání kříž rozpohyboval pomocí drátkového zařízení maskovaného květinami. Film však obsahuje zásadní chybu; číhošťský zázrak se stal v adventu, kdy květinová výzdoba v kostele podle liturgických předpisů není povolena. Jak se později také ukázalo, tento mechanismus, tak jak byl ve filmu demonstrován, nikdy nemohl fungovat.

Po rekonstrukci byl Toufar byl navzdory svému stavu odvezen zpět do Valdic. Dne 25. února byl převezen do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde byl večer operován kvůli zánětu pobřišnice vzniklého v důsledku prasklého žaludečního vředu (byla snaha jej zachránit pro připravovaný monstrproces). Několik hodin po operaci zemřel a byl pohřben pod falešným jménem J. Zouhar v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově v Praze.

V roce 2014 byly ostatky Josefa Toufara vyzvednuty z ďáblického hromadného hrobu. Zkoumání profilu DNA určilo, že ostatky skutečně patří Josefu Toufarovi s pravděpodobností přesahující 99 procent. 12. července 2015 byl před chrámem v Číhošti uspořádán Toufarův pohřeb se slavnostní mší. Po obřadu byla stříbrná rakev s ostatky uložena do hrobky v hlavní lodi číhošťského chrámu Nanebevzetí Panny Marie.

Vyšetřovatel Ladislav Mácha byl v roce 1963 potrestán stranickou důtkou za mučení a propuštěn z ministerstva vnitra, v roce 1968 byl vzat do vazby pro podezření ze spáchání vraždy. Soud v Příbrami mu však vinu neprokázal. V roce 1998 přesto Máchu soud uznal vinným ze zneužití úřední moci a těžkého poškození na těle, a odsoudil ho na pět let nepodmíněně. O rok později mu městský soud v Praze snížil trest na dva roky nepodmíněně. Výkon trestu nastoupil 16. ledna 2002 poté, co nastoupit několikrát odmítl kvůli svému zdravotnímu stavu. Po roce byl po uplynutí poloviny trestu podmíněně propuštěn. Nikdy svého činu nelitoval a vždy odpovědnost za smrt nevinného kněze odmítal, i když sami jeho tehdejší spolupracovníci dosvědčili, že největší podíl na Toufarově týrání měl právě on. Mácha nakonec zemřel v ústraní v roce 2018 ve věku 93 let.