Letohrádek Belvedér s kaplí sv. Jana Křtitele

Letohrádek Belvedér s kaplí sv. Jana Křtitele na vrchu Vysoká nechal v letech 1696–97 postavit majitel malešovského panství František Antonín Špork, pravděpodobně podle plánů architekta Giovanny Battisty Alliprandiho. Peníze na stavbu získal hrabě František Antonín Špork za velmi pikantních okolností. Během léčení v Karlových Varech je totiž vyhrál v kartách na saském kurfiřtu Fridrichu Augustovi I., pozdějším polském králi a velkoknížeti litevském. Hrabě František. Antonín Špork na Vysoké příležitostně pobýval pouze dva roky.

Slavnostní otevření letohrádku a vysvěcení kaple kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a pozdějším 5. královéhradeckým biskupem P. Tobiáše Janem Beckerem se uskutečnilo 24. 6. 1697. Hrabě František Antonín Špork ho pojal v opravdu velkolepém stylu. Sešlo se na něj nejen mnoho šlechty, ale pozval i na 20 000 poddaných z malešovského panství. Hosté mohli popíjet víno, které teklo z mramorové kašny v přízemí letohrádku místo vody, vypili 60 sudů piva, upečeni byli dva jeleni, vůl nadívaný kachnami, husami a koroptvemi, k tomu bylo upečeno 5000 pecnů chleba. V Augšpurku bylo na paměť události vyraženo 1000 kusů pamětních medailí ze slitiny stříbra a cínu, na jejichž líci byl zobrazen letohrádek, na rubu pak křest Kristův a sv. Trojice, doplněný nápisem: FUNDAVIT FRANC. ANTO S. R. J. COMES DE SPORK A. 1697.

V roce 1698 nechal hrabě postavit západně od letohrádku poustevnu, jejíž zakládací listinu podepsal 8. 3. 1698 a vložil ji do desk zemských. Dne 24. 6. 1699 uspořádal hrabě na Belvederu další a poslední velkolepou slavnost, tentokrát oslavu na počest křtu svého syna Jana Františka Antonína Josefa Adama, který se narodil v Malešově dne 10. 6. téhož roku. Dne 20. 7. 1699 hrabě František Antonín Špork prodal malešovské panství i s Belvedérem hraběti Františku Antonínu Halleweilovi, který však již neměl o letohrádek žádný zájem. Novým majitelem panství se v roce 1711 stal Johann Franz Karl Ostein, ale ani on, ani jeho následovníci již letohrádek nijak nevyužívali. Zajišťovali pouze údržbu kaple sv. Jana Křtitele prostřednictvím oratoriánských a později augustiniánských mnichů z Lysé nad Labem, kteří však Vysokou definitivně opustili v roce 1796.

V roce 1797 nechal Friedrich Anton Ostein-Dalberg letohrádek s kaplí nově zastřešit. Dne 30. 4. 1834 byla opuštěná stavba zapálena bleskem a vyhořela. Jelikož to bylo v den pálení čarodějnic, měli obyvatelé sousedních vesnic zato, že i na Vysoké hoří vatra, a tak nikdo nealarmoval hašení. Od té doby je ve zříceninách.

V letech 2010-17 bylo z iniciativy spolku Belveder zajištěno a konzervováno narušené zdivo. Záměrem sdružení bylo zajistit zříceniny letohrádku tak, aby nedocházelo k další destrukci, což se podařilo naplnit. Po dokončení prací za to v roce 2019 získalo ocenění Zlatá cihla za nejlepší obnovu či rekonstrukci památky. V současné době jsou zříceniny v majetku městyse Suchdol.