Letoun MiG-21PFM 4401

Mikojan-Gurevič MiG-21 (v kódu NATO „Fishbed“) je sovětská nadzvuková víceúčelová stíhačka používaná od začátku 60. let dodnes. Byla používána letectvy více než 30 zemí a v několika z nich je stále ve službě. Bylo jich vyrobeno přes 10 000 ks, což z ní činí nejvíce a nejdéle vyráběný nadzvukový letoun. Zúčastnila se mnoha ozbrojených konfliktů, mimo jiné v arabsko-izraelských válkách či válce ve Vietnamu.

Sériová výroba byla zahájena roku 1959, ale zavedením do výroby vývoj letounu neskončil. Další změny konstrukce byly mj. ověřeny na stroji Je-66. Letouny MiG-21 byly zařazeny do výzbroje armád více než padesáti států, v letech 1961–2005 byly i ve výzbroji Československé lidové armády a poté Armády České republiky.

MiG-21PFM se vyráběl v Gorkém a v Moskvě v letech 1964–1968. Produkce byla směrována pro sovětské letectvo ale i na export. Konkrétně v Moskevském strojírenském závodu Prapor práce (závod č. 30), který se v té době specializoval na exportní variantu letounů MiG-21PFM, a to včetně letounu 4401 (závod 21 v Gorkém se u varianty MiG-21PFM soustředil pouze na výrobu těchto strojů pro SSSR). V Československu se v letech 1963–1972 licenčně vyráběla verze MiG-21F-13 ve firmě Aero Vodochody (194 ks).

Model MiG-21PFM byla vylepšená verze MiG-21PF. Směrové kormidlo bylo při tomto modelu zvětšeno ve snaze zvýšit podélnou stabilitu letadla. Bylo přepracováno umístění brzdícího padáku, který byl následně umístěn v kořeni směrového kormidla. Nejvýraznější úpravou bylo přidání systému SPS (sduva pograničnovo sloje – ofukování mezní vrstvy vzduchem odebíraným od kompresoru motoru). Pohonná jednotka byla stejná jako u MiGu-21PF. Přepracován byl i překryt kabiny, který byl nyní dvoudílný a otvíral se do pravé strany. Tato změna byla provedena v důsledku instalace nového vystřelovacího sedadla KM-1 zajišťující bezpečné nouzové opuštění pilotní kabiny od nulové výšky při rychlostech 130 až 1 200 km/h, a to na místo vystřelovací sedačky typu SK-1.

Z výzbroje letounu MiG-21PFM byla již od předchozí verze PF zcela odstraněna hlavňová výzbroj a pilot se tak musel spoléhat pouze na PLŘS (protiletadlové řízené střely) krátkého dosahu na podkřídlových závěsnících. Pro boj proti vzdušným cílům bylo možno podvěsit dvě radarem poloaktivně řízené střely RS-2US nebo infračerveně naváděné R-3S.

Výzbroj vycházela z primárního určení letounu zařazeného do služby v PVOS (protivzdušná obrana státu), kde se předpokládaly pouze přepadové útoky na stanovený cíl. V případě manévrového boje však letounu hlavňová výzbroj citelně chyběla. Mimo protiletecké výzbroje bylo možno podvěsit dva raketové bloky UB-16-57UM (každý se nabíjel 16 ks neřízených raket typu S-5 ráže 57 mm), které je možné vidět i na letounu 4401. Dále se na tento stroj případně daly podvěsit dvě 100, 250 či 500 kg pumy FAB. Použití přepadového letounu MiG-21PFM při plnění úkolů stíhacího bombardéru však v boji příliš efektivní nebylo. Na podtrupový závěsník bylo možno podvěsit pouze jednu přídavnou palivovou nádrž PTB-490 o objemu 490 l, neboli „bak“, proto se těmto letounům říkalo tzv. „bakovka“ (až pozdější série MiG-21PFM mohly nést pod trupem místo tohoto „baku“ i kontejner typu GP-9 s jedním dvouhlavňovým 23 mm kanónem typu GŠ-23 se zásobou 200 nábojů – letoun 4401 je z prvních sérií a podvěsit ho nemohl). K obrannému vybavení patřil identifikační systém „vlastní-cizí“ typu SRO-2M.

Tento konkrétní letoun s trupovým označením 4401 byl vyroben v roce 1966, v AČR sloužil do 15. 5. 1990, kdy byl přelétnut na letiště Praha-Kbely a v LOK (Letecké opravny Kbely) byl odzbrojen a byl mu demontován motor. Již v září téhož roku byl posléze přetažen na ojátku po tehdejší rychlostní silnici R10 (nyní dálnice D10) a instalován na podstavec u Jaselských kasáren ve Staré Boleslavi. Bylo to v době, kdy se zde od stejného roku usídlilo Velitelství letectva a protivzdušné obrany státu a letoun 4401 se stal jeho symbolem, jako památka na nejvíce používaný letoun ve službách československého letectva. Od roku 1991 ho poté nahradilo Velitelství letectva a protivzdušné obrany, od roku 1993 Velitelství 4. sboru protivzdušné obrany a následně od roku 1997 až do roku 2003 i Velitelství vzdušných sil, které zde dnes zastupuje jeho podřízený útvar 26. pluk velení, řízení a průzkumu. V letech 1993 až 2003 bylo v posádce dále umístěno Velitelství logistiky, které v letech 2003 až 2008 nahradilo Velitelství sil podpory a výcviku, v roce 2009 poté Velitelství podpory, v letech 2009 až 2013 Velitelství sil podpory a od roku 2013 nakonec Agentura logistiky, v jejímž vlastnictví je exponát letounu doposud.

Letoun 4401 byl sesazen z podstavce u brány Jaselských kasáren téměř po 32 letech v úterý 1. 3. 2022 z důvodu stavby obchvatu města Brandýs nad Labem – Stará Boleslav (okružní křižovatky). Pomocí jeřábu byl přestěhován na odstavnou plochu a následně do prostor autoparku Jaselských kasáren. Vzhledem ke stavebním úpravám bylo nutné podstavec upravit a protáhnout směrem dozadu tak, aby po opětovném usazení letoun nezasahoval do nově přiléhající komunikace.

V letech 2023–2024 byl letoun renovován. V neděli 7. 4. 2024 mezi 3. a 8. hodinou ranní byl exponát usazen zpět na již předem upravený podstavec. Nápis „Evina“ na trupu je odkazem na jméno manželky posledního technika letounu Jiřího Majera, který exponát i s manželkou Evou několik hodin po jeho opětovném usazení navštívil.