Lom Mexiko

Lom Mexiko je bývalý vápencový lom na území obce Mořina v okrese Beroun. Lom je někdy nazýván jako Trestanecký lom, Deštivý lom nebo Schniloušák. Lom Mexiko byl prvním lomem, který byl byl v této oblasti otevřen. Délka lomu je asi 300 m, šířka 100 m a hloubka 80 m.

Na dně lomu se nachází jezero, které má rozlohu 0,17 ha. Je 80 m dlouhé a 30 m široké. U paty stěn ve východní části lomu ústí Vodní štola z lomu Velká Amerika a v západní části je zatopená chodba vedoucí směrem k lomu Nové dvanáctky. Na úrovni 4. těž. patra ústí do lomové stěny velkým portálem Gotická štola, ve které je ústí do Únorové propasti. Na úrovni 3. těž. patra je lom spojen se sběrnou chodbou Severní překop. V úrovni 2. těž. patra vychází v lomové stěně Maršálkova chodba z lomu Velká Amerika. Ve stejné stěně na úrovni 1. těž. patra ústí do lomu 60 m dlouhá Zaječí štola.

Za 2. světové války v lomu fungoval trestanecký pracovní tábor. V letech 1945–1946 zde byl pracovní tábor pro zajaté Němce. Dne 4. 5. 1949 zde vznikl trestní pracovní útvar Mořina, který byl jedním z 11 pracovních útvarů, které spravovala věznice Pankrác. Fungoval až do roku 1953. Byli sem posíláni trestanci za vážnější kázeňská provinění. V táboře se nacházely dvě ubytovny, technické zázemí a kuchyně. Bylo zde sedm hlubinných pracovišť a jedno povrchové pracoviště. Průměrný počet trestanců byl kolem osmdesáti. Průměrný pobyt zde byl dva týdny až tři měsíce a zpravidla končil odvozem do vězeňské nemocnice nebo smrtí. Táborem prošlo na více než 1000 vězňů. Trestanci zde pracovali pro vápenku národního podniku Železnorudné doly Nučice. Do lomu byli posíláni i političtí vězni, kteří zde museli pracovat ve velmi tvrdých podmínkách.

Norma byla nadlidská, každý vězeň musel denně roztlouct a naložit 22 vozů. Následně tyto vozy odvézt 150 m po polní železnici. Kolejnice byly bez výhybek, takže těžké naložené vozy jsme museli nahazovat na koleje železnými sochory. Kdo po týdnu od nástupu neudělal alespoň 7 vozů, šel po směně do korekce. Jednalo se o betonový bunkr 3,5 x 3,5 m kam bylo někdy nahnáno až 30 lidí, kteří měli k dispozici jen jedno vědro na osobní potřebu. Kvůli extrémním podmínkám, které v táboře panovaly, jej političtí vězni komunistického režimu nazývali „Český Mauthausen“. Jediný, komu se z tábora podařilo utéct byl Josef Fric (1918–1952). Fric byl krátce po útěku dopaden a popraven v Pankrácké věznici.

Po uzavření pracovního tábora těžební práce v lomu pokračovaly. Do roku 1963 se zde drtil vápenec vytěžený v nedalekém lomu Velká Amerika.

Na hraně lomu byl 30. 6. 2001 z iniciativy místopředsedy Konfederace politických vězňů Františka Šedivého vztyčen pomník na památku politických vězňů, který vytvořil sochař Petr Váňa. K lomu vede tematická Naučná stezka Český Grand Canyon a Český Mauthausen.