Lom Mramorka

Lom Mramorka sloužil od roku 1926 k těžbě takzvaného zbuzanského mramoru, práce zde byly ukončeny v roce 1993. Vytěžený mramor byl barevně nevýrazný, jeho výhodou byla ale možnost dobývání ve velkých blocích. Namísto výbušin, které zanechají v materiálu praskliny, se k dobývání mramoru užívalo šetrnějších technik, jako například lámání pomocí Cevamitu – expanzní směsi, která po aplikaci do vrtu nabude na objemu a kámen tlakem rozpojí.

Desky mramoru byly použity třeba v Národním památníku na pražském Žižkově, v podchodu na Václavském náměstí nebo ve stanicích metra Smíchovské nádraží a Pražského povstání.

Nejcennější část lomu z hlediska geologické ochrany je hranice mezi pražským a zlíchovským souvrstvím při pohledu od západu. Hodnotná je i pro zoology, potvrzen byl druh zvláště chráněného slavíka obecného nebo tři ohrožené druhy čmeláků. Na území lomu je svými životními nároky vázáno 12 druhů zvláště chráněných živočichů.