Lomy Mořina

V katastrálním území obce Mořina a jejím okolí se nachází řada lomů, kde se těžil vápenec. V samém počátku probíhala těžba hlubinným způsobem, ze kterého se v průběhu let vyvinula těžba povrchovým způsobem. Historicky byl vápenec z lomů v okolí Mořiny dodáván do hutí v Kladně, do potravinářského průmyslu nebo sloužil k výrobě hrubozrnných a jemnozrnných omítek, včetně výroby mletého vápna.

Nejstarší písemný doklad o počátku těžby vápence na Mořině se datuje k 4. 12. 1890, kdy Gottfried Bächer získal průmyslovou důlní licenci povolující kutací práce v tomto katastru (avšak zdroje uvádí, že první dochovaný doklad o těžbě na Mořině se vztahuje k 1. 9. 1900). V roce 1891 započala skutečná těžba a tento rok se považuje za datum založení. Již po sedmi letech, 3. 4. 1898, prodal Gottfried Bächer povolení k těžbě Pražské železářské společnosti, která již byla vlastníkem kladenských železáren i uhelných a železnorudných dolů. Ta v roce 1900 napojila těžbu v lomech na Mořině na Kladensko-nučickou dráhu, která tímto dosáhla své celkové délky 32,499 km. Firma se tak do svého znárodnění stala jednou z největších báňských a metalurgických společností v období sklonku habsburské monarchie a první republiky.

Podnik Pražská železářská společnost byl znárodněn 28. 10. 1945 a v roce 1946 se přejmenoval na Středočeské uhelné a železnorudné doly n.p. se sídlem v Kladně. Následně se v roce 1950 vytvořil nový podnik Železnorudné doly n.p. Nučice, pod který spadaly i lomy Mořina. S nástupem komunistického režimu došlo také ke zřízení tábora nucených prací pro politické vězně v trestaneckém lomu Mexiko, jenž byl v provozu mezi lety 1949 a 1953. Zařízení je označováno jako jeden z nejhorších komunistických pracovních táborů pro politické vězně, pamětníky zvaný „český Mauthausen“ či „vápencové peklo Mořina“.

V souvislosti s útlumem těžby železné rudy v Nučicích přešel v roce 1958 celý tento podnik k Rudným a nerudným dolům n.p. Ejpovice (dřívější název Železnorudné doly a hrudkovny Ejpovice). Od tohoto roku těžba vápence v Mořině pozvolna ustává a přesouvá se na ložisko Čeřinka u Bubovic. Za rok ukončení důlního provozu v oblasti Ameriky lze považovat rok 1963, k definitivnímu ukončení však došlo až v roce 1964. Reorganizace podniku pokračuje, od 1. 1. 1977 podnik přechází jako samostatný závod pod národní podnik Rudné doly Příbram.

Hlavní práce se z těžby a produkce saturačních vápenců přesunuly na stavební a doplňkovou výrobu (umělé dlažby, jemně mletý vápenec). Roku 1993 dochází k privatizaci podniku formou veřejné soutěže, ve kterém jej získala společnost ČEZ a.s. Praha. Ta se rozhodla založit novou obchodní společnost LOMY MOŘINA, spol. s.r.o., ve spolupráci se společností Pragocement a.s. (později se stává prostřednictvím společnosti Českomoravský cement, a.s. součástí nadnárodního koncernu Heidelberg Cement Group).

Společnost LOMY MOŘINA, spol. s.r.o. je předním dodavatelem vysokoprocentního vápence pro odsíření hnědouhelných elektráren společnosti ČEZ. V současné době probíhá povrchová těžba vápence v lomu Čeřinka, který leží v k.ú. obcí Bubovice a Kozolupy. Lom je otevřen v sedmi těžebních etážích a surovina zde těžená obsahuje jak vápence chemické – cca 60 %, tak vápence vhodné pouze jako stavební kamenivo – cca 40 %.

V areálu společnosti začínají komentované prohlídky štol lomů Amerika, které zde zajišťuje Spolek HAGEN Mořina. V provozní budově se nachází řada historických předmětů a dokumentů související s hlubinnou těžbou v minulosti.

Prohlídky štol nabízí také řada zážitkových a cestovních agentur, často i ve spojení s autobusovou či vlakovou dopravou.