Malá pevnost Terezín

Malá pevnost Terezín je výrazná část města Terezína nacházející se na pravém břehu řeky Ohře čtyři kilometry jihozápadně od Litoměřic. Komplex byl založen v roce 1780 jako vojenská obranná pevnost, dokončena byla přibližně roku 1790. Od 19. stol. sloužil jako politické vězení, mezi lety 1940-1945 jako věznice pražského gestapa. Po válce využit jako intervenční tábor, dnes změněn na památník.

Malá pevnost je součástí celkové koncepce terezínské pevnosti. Opevnění vychází z francouzské fortifikační školy v Méziéres. Hodnota pevnosti spočívá především v její celkové kompozici fortifikačních prvků. Terezín představuje vrchol pevnostního stavitelství založeného na bastionovém principu.

Za první světové války sehrála malá pevnost roli žaláře pro odpůrce Rakouska-Uherska a války. V těsné blízkosti Terezína byl zřízen největší zajatecký tábor na českém území. Za první světové války zde byl vězněn srbský nacionalista Gavrilo Princip, který 28. června 1914 spáchal v Sarajevu atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Tato událost vedla ke vzniku 1. světové války. Princip zemřel v otřesných podmínkách terezínského vězení po čtyřech letech 28. dubna 1918 na tuberkulózu.

V době druhé světové války zde sídlila od 10. 6. 1940 do května 1945 neblaze proslulá věznice pražského gestapa. Kromě našich občanů (asi 90 %) zde byli vězněni i občané bývalého Sovětského svazu, Poláci, Jihoslované, Francouzi, Italové, angličtí váleční zajatci a příslušníci dalších národů. Za pět let prošlo branou Malé pevnosti na 32 000 mužů a žen.

Životní podmínky uvězněných se rok od roku zhoršovaly, vězňové byli nuceni k vysilující otrocké práci. Tzv. vnitřní komanda zajišťovala údržbu a chod věznice, obdělávání přilehlých polí a výstavbu různých objektů. Většina vězňů však pracovala mimo pevnost u různých firem v okolí a do posledních dnů války se podílela na válečné výrobě a práci pro říši.

Od roku 1943 se prováděly v Malé pevnosti i popravy na základě „Sonderbehandlung“ – bez soudního řízení. Celkem zde bylo zastřeleno více než 250 vězňů. Při poslední popravě 2. 5. 1945 byly zmařeny životy 51 vězňů (+1 konfident), převážně představitelů mládežnické organizace Předvoj.

V Malé pevnosti byli vězněni např. představitel odbojové organizace Ústředního vedení odboje domácího doc. Vladimír Krajina, vedoucí představitelé Obrany národa gen. Hugo Vojta, gen. František Kravák, gen.Viktor Spěváček, gen. František Melichar; deportován sem byl také náčelník čs. generálního štábu gen. Ludvík Krejčí. Byli zde i představitelé Petičního výboru „Věrni zůstaneme“ prof. Vojtěch Čížek, spisovatel K.J. Beneš, redaktor Otakar Wünsch a JUDr. Milada Horáková. Za KSČ mj. Václav Sinkule, Eduard Urx, MUDr. Miloš Nedvěd, Milada Pixová a Marie Zápotocká. V době heydrichiády v roce 1942 sem byli dopraveni roudničtí studenti a také příbuzní a pomocníci atentátníků Kubiše a Valčíka, z nich 252 osob bylo popraveno v říjnu 1942 v Mauthausenu. Z dalších vězněných to byli: reportér pražského rozhlasu František Kocourek, karikaturista František Bidlo, býv. ministr zahraničních věcí Kamil Krofta (univerzitní profesor, historik), prof. Karel Štipl.

Malá pevnost měla charakter průchozí věznice, odkud byli vězni posíláni po určité době před soud nebo do koncentračních táborů. Přímo zde zahynulo v důsledku hladu, týrání a nedostatečné lékařské péče a hygieny 2 600 vězňů, další tisíce jich zahynuly po deportaci z Terezína.

Do Terezína dorazily 10. 5. 1945 jednotky 5. gardové armády pod velením generálporučíka A. I. Rodimceva (nacisté z tábora uprchli 5. 5. 1945 večer). Vojenským velitelem Terezína se stal major M. A. Kuzmin. Následujícího dne dorazila sovětská sanitní kolona a 13. 5. sanitní vlak. Na místě bylo rozvinuto pět armádních nemocnic s kompletním vybavením.

V letech 1945–1948 Malá pevnost sloužila jakožto internační tábor pro německé válečné zajatce a dále také pro civilní osoby německé národnosti, které měly být na podkladě Benešových dekretů po válce odsunuty z Československa do Německa.

Dnes se v Malé pevnosti nalézá sídlo muzejní, kulturní a vzdělávací instituce s názvem Památník Terezín. Těsně před hlavní západní branou Malé pevnosti se nalézá Národní hřbitov Terezín.