Památné místo Ryžovna

Obec Ryžovna vznikla někdy kolem poloviny 16. století. Nejprve byla součástí tzv. Hřebečného katastru, pod nějž spadal např. i Boží Dar nebo Horní Blatná. Samostatnou obcí se stala až v roce 1849. Dostala jméno Ryžovna (německy Seifen). Ryžovna získala svůj název podle „rýžování“ krupek cínové rudy ze štěrkových naplavenin. V místních dolech se také těžilo stříbro, kobalt, po druhé světové válce i uran. Přesto, že tu kdysi žilo až 800 obyvatel v 70 domech, byl tu kostel i škola, je dnes Ryžovna jednou z nejopuštěnější, téměř zaniklou, krušnohorskou obcí. Hlavním důvodem vylidnění obce byl poválečný odsun německých obyvatel a drsné horské podnebí.

Pseudoslohový kostel sv. Václava byl vystavěn v letech 1805–1807 při cestě do Hřebečné na západním úpatí vrchu Nad Ryžovnou jižně nad vsí Ryžovna. Stavbu vedli zednický mistr Florian Fischer a tesařský mistr Johann Bleier z Jáchymova. Jednalo se o jednoduchou stavbu v josefínském stylu. Pro místní obyvatele to byla značná úleva hlavně v zimě, kdy často museli při cestě do kostela na Božím Daru vydat spousty sil, aby se prodraly závějemi. Po nuceném vysídlení německého obyvatelstva po konci druhé světové války však přestal být kostel udržován a postupně chátral. Interiér kostela byl následně vyrabován, vnitřní zařízení rozkradeno či zničeno. V roce 1968 proběhla nakonec demolice zdevastovaného kostela, který byl zbořen jako jedna z posledních staveb v rámci demolice větší části původní zástavby bývalé vsi. Na počátku 21. století bylo místo strženého kostela sv. Václava v bývalé Ryžovně pietně upraveno. Roku 2006 zde byla instalována informační tabule a drobná maketa zničeného kostela od Josefa Beera. V roce 2007 byl poté v místech hlavního oltáře vybudován z trosek strženého kostela kamenný památník, který byl na 1. ročníku Svatováclavského setkání v Ryžovně slavnostně vysvěcena.

Pomník obětem 1. světové války byl postaven v roce 1925 podle návrhu jáchymovského sochaře Josefa Sellinga na náměstí uprostřed města Boží Dar (Gottesgab). Pomník byl zřízen na památku 88 padlých, zemřelých a nezvěstných obyvatel farního obvodu božídarského děkanství během bojů první světové války. Po roce 1945 neudržovaný pomník postupně chátral. V 90. letech 20. století a znovu v roce 2011 bylo proto přistoupeno k celkové rekonstrukci pomníku.