Pevnost Velká šance

Pevnost Velká šance byla hlavní pevností opevňovacího systému Jablunkovské šance. Nachází se u Jablunkovského průsmyku v Moravskoslezských Beskydech v Mostech u Jablunkova. Jablunkovské šance jsou významným dokladem fortifikačního stavitelství v horském prostředí. Jednalo se o řadu menších opevnění, která byla postupně budována v jihovýchodní části Slezska na hranicích s Uherským a Polským královstvím od 16. st. do počátku 19. st. Nyní se nachází na území tří států – České republiky, Slovenské republiky a Polské republiky, především v okolí Jablunkovského průsmyku.

Již od pravěku zde vedla obchodní stezka, která byla ve středověku pro převažující obchod s mědí přepravovanou z hornouherských dolů přes Slezsko dále do celé Evropy, nazývána měděnou stezkou. Se vzrůstajícím vojenským nebezpečím začal od 16. st. převažovat význam průsmyku strategický a vojenský.

Prvním impulsem k výstavbě opevnění se stalo turecké nebezpečí v první polovině 16. st. První písemné zmínky o centrální pevnosti Velká šance se objevují v roce 1621. V roce 1663 byla Velká šance přestavěna a její opevnění dostalo bastionovou podobu. V průběhu své existence Velká šance bránila zemi před útoky ze strany osmanské říše, uherských protihabsburských povstalců, ale i švédských nebo dánských jednotek. V letech 1724–1729 byla hlavní část chátrajícího opevnění přestavěna na pevnost. Měla pětipaprskový půdorys a byly zde také vystavěny kasárny, skladiště a další budovy. Valy a zákopy byly zpevněny kamenným zdvihem.

Významnější strategicko-vojenskou úlohu však pevnost již později nesehrála. Naposledy byla opravena a rozšířena v roce 1808, ale pak již chátrala. V roce 1848 byla pouze dvanáctičlenná posádka zahnána Kossuthovými stoupenci a narychlo ozbrojení obyvatelé Jablunkova zamezili uherským revolucionářům v dalším postupu do Slezska. Od téhož roku byla pevnost postupně rozebírána na stavby a opravy domů místního obyvatelstva.