Podolská vodárna

Podolská vodárna je vodárenské zařízení nacházející se v Praze v městské části Podolí při pravém břehu řeky Vltavy naproti Veslařskému ostrovu mezi Vyšehradem a plaveckým stadionem v Podolí. Jedná se o technicky zajímavou a historicky i architektonicky cennou stavbu, která je památkově chráněna.

Budovy jsou vystavěny v novoklasicistním stylu. Jižní budova uprostřed vrcholí 45 m vysokou vodárenskou věží. Na jižním průčelí vodárny spatříte 11 soch žen, které znázorňují Vltavu a její přítoky – Vydru, Otavu, Blanici (Šumavskou), Malši, Berounku, Sázavu, Blanici (Podblanickou), Želivku, Lužnici a Nežárku. Sochy byly osazeny po roce 1965 a vytvořeny několika umělci (Ladislav Novák, Josef Fojtík a Zdeněk Vodička).

V areálu vodárny je od roku 1952 zpřístupněno muzeum pražského vodárenství. Celá expozice zachovává chronologické členění historického vývoje pražského vodárenství od prvních soukromých vodovodů z 12. st., přes vltavské vodárny renesančního období a vodárenské snahy konce 19. st., až po současné zásobování hl. m. Prahy pitnou vodou. Je zde vystaven originál čerpacího stroje klatovské vodárny z roku 1830, vodovodní potrubí z antického období, část hradního vodovodu z doby Rudolfa II. a řada dalších exponátů. Trojrozměrné předměty doplňuje řada kopií unikátního a dosud nevystavovaného archivního materiálu a množství historických fotografií. Velmi cenné jsou sbírky různých druhů vodovodního potrubí, uzavíracích elementů a dalších historických přístrojů a nástrojů. Samostatně je prezentována unikátní sbírka vodoměrů. Skrze skleněnou stěnu se vám naskytne krásný výhled do filtrační haly nazývané pro svou působivost "Engelova katedrála".

Prahu aktuálně zásobují tři zdroje pitné vody – úpravna vody Želivka, resp. vodní dílo Želivka–Švihov na řece Želivce (63 %), úpravna vody Káraný ze soustavy studní a řeky Jizery (25 %) a Podolská vodárna z řeky Vltavy (12 %). Voda se ze všech tří vodáren čerpá do tzv. distribučních vodojemů a dále je rozváděna do menších vodojemů. Vodárenské věže již jako zásobárny vody nefungují. Současné pražské vodojemy jsou zemní, tedy zahloubené do země a obsypané zeminou s travním porostem.

V úpravně vody Želivka se voda z přehrady chemicky čistí, prochází pískovými filtry a také prochází ozonizací, která zlepšuje její chuť. Upravená voda putuje dále do vodojemu v Jesenici u Prahy (objem 2x 100 000 m³) pomocí betonového tunelu, který se nazývá štolový přivaděč. Je dlouhý 51,97 km a široký 2,64 m. Leží v hloubce 8 až 150 m pod povrchem a vede pod 11 obcemi, 34 potoky, 29 silnicemi, 2 železničními tratěmi a pod 2 řekami (Blanicí a Sázavou). Proud vody v něm putuje převážně za pomocí gravitace, tedy samospádem. Než ale do Prahy voda přiteče, trvá to úctyhodných 15 h. V průměru tunelem proteče každou sekundu kolem 2 200 l vody (maximální průtok je 6 700 l/s).

Úpravna Káraný čerpá převážně podzemní vodu. Má celkem 680 vyvrtaných studní podél Jizery, a kromě vody z řeky, která se cestou do studny uměle čistí pískem, využívá i několik tisíc let starou artézskou vodu z umělých vrtů. Její kvalita je sice jedna z nejlepších, obsahuje však hodně železa, a tak má před čištěním červenohnědou barvu, která se však v úpravně odstraní. Distribuci vody do vodojemů v Praze (Horní Počernice, Ládví, Flora) zajišťují tři řady, jeden o průměru 1,6 m a dva o průměru 1,1 m.

V Podolské vodárně se ze surové vody z Vltavy odstraní nežádoucí látky, bakterie a viry a voda projde dalším procesem úpravy. Než voda doteče do vodárny, testuje ji v nádrži hejno pstruhů duhových. Pokud by jen jedna ryba lekla, čerpání vody se okamžitě zastaví.

Podle údajů z roku 2023 tvoří pražský vodovodní systém 69 vodojemů o kapacitě 758 744 m³ a 56 čerpacích stanic. Voda se k občanům Prahy dostává pomocí potrubí o délce 4 602 km a 119 028 vodovodních přípojek. Pražané za jeden rok spotřebují zhruba 109 mil. m³ pitné vody, průměrná denní spotřeba na jednu osobu a den je 103 l pitné vody.