Poštovní štola ve Zlatých Horách

Poštovní štola se nachází zhruba 6 km jižně od Zlatých Hor v okrese Jeseník. Společně s Modrou štolou byla součástí historického revíru Dolní Neufang a první zmínka o této štole pochází z roku 1513, kdy byla označována jako Kupferzeche nebo také štola Sv. Trojice. Na mapách z 18. století jsou obě štoly zakresleny jako součást důlního pole „Kaiserliches Bergwerk Maria Theresia“.

Největšího rozvoje důlní činnosti na tomto díle bylo dosaženo ve druhé polovině 17. století, kdy se zde těžily kyzovité měděné rudy, později pak pyrit. Skála byla rozrušována tzv. sázením ohně a následně odsekávána pomocí mlátku a želízka. Ve druhé polovině 19. století zde majitel vrbenské chemické továrny Moritz Richter těžil pyrit a důlní vodu za účelem výroby vitriolu.

Na sklonku roku 1944 byla Poštovní štola předmětem zájmu říšského ministerstva války. Důvodem bylo přesunutí válečné výroby do těchto podzemních prostor. K realizaci ovšem nedošlo. Štola byla znovu otevřena v 50. letech 20. století za účelem ověření rudních poloh.

V letech 1960–1965 byla v blízkosti štoly zahájena výstavba rozsáhlého komplexu závodu Rudné doly za účelem těžby a zpracování rud barevných kovů. Hlavní těžební jáma závodu dosahovala hloubky 290 m, kde bylo 6. patro. Tato hloubka byla v 330 m nadmořské výšky. Pod Poštovní štolou byla pak hloubena Pomocná jáma, dosahující taktéž úrovně 6. patra.

Od 70. let byla zavedena technologie na zpracování vytěžených koncentrátů hydrometalurgickou cestou a započato s výzkumem technologie získávání wolframu a kobaltu z odpadních slinutých karbidů.

Další významnou součástí výrobní činnosti tohoto závodu byla úprava žilného křemene pro výrobu výbojkových trubic podniku Tesla Holešovice. V 80. letech došlo k propojení všech podzemních komplexů a k vyražení velkoprofilové Úvodní úpadnice. V letech 1990–1993 se v revíru Zlaté Hory – západ těžily polymetalické rudy se zlatem, poté byla těžba na zlatohorsku ukončena.

V podzemí jsou dochovány části ručně sekaných chodeb a komínů z nejstarších období, těžební komory se zbytky těžebního zařízení z 18. století (původní vodotěžní zařízení ze dřeva, dřevěné potrubí a žlaby). Část zařízení bylo převezeno do muzea v Bruntálu. Mezi zajímavosti podzemí patří modrá barva na stěnách, kterou vytváří je alofán, neboli sirníky mědi, bílý povlak jsou sirníky zinku. Nachází se zde i podzemní jezírko, které vzniklo odkapáváním vody na zem několik desítek let.

V roce 2015 byla Poštovní štola poprvé otevřena veřejnosti a o 3 roky později byla návštěvníkům představena replika dřevěného zařízení, které čerpalo z dolu vodu. Postavili ji odborníci podle mapy z roku 1770 a zajímavostí je, že je plně funkční.

Svůj název štola získala díky tomu, že se zde podle pověsti propadl poštovní kočár.