Protržená přehrada Desná

Přehrada Desná byla vybudována na řece Bílé Desné v Jizerských horách. Stavba v nadmořské výšce 806 m.n.m., ležící nad obcí Desná v Jizerských horách v katastrálním území obce Albrechtice v Jizerských horách byla dokončena v roce 1915. Přehrada se 18. září 1916, zhruba po roce existence, protrhla a smetla část obce Desná. Jedná se o největší katastrofu v rámci protržení přehrady v Čechách. To mělo katastrofické následky. Povodňová vlna způsobila nejen obrovské materiální škody, ale vyžádala si i 67 lidských životů.

V roce 1996 byla prohlášena za kulturní památku. Dodnes se z hráze dochovala šoupátková věž, zbytky hráze a podzemní štola, kterou se odváděla voda do sousední nádrže Souš.

Desná byla přehrada se sypanou hrází zbudovaná na řece Bílá Desná za účelem zabránění povodním. Pro sypanou hráz se stavitelé rozhodli, protože pevná skála, do které by bylo možné ukotvit hráz betonovou (gravitační typu Intze), ležela příliš hluboko pod vrstvami usazenin. Během stavby byla zemina v tělese hráze vždy po navršení 40 cm zhutňována válcováním. Aby výpustní štola se šoupátkovou věží nesedala, byla uložena na betonový rošt. Výpustní potrubí ve štole mělo vnitřní průměr 80 cm, bylo na jednom konci uzavíratelné ze šoupátkové věže a na konci druhém ze šoupátkové komory na vzdušné straně hráze.

O stavbě přehrady se začalo vážně uvažovat již v roce 1902, stavba však byla zahájena až 17. 10. 1912. Stavbu řídil Emil Gebauer, dozorem nad ní byli pověřeni August Klammt a Karel Podhajský. Ve dnech 18.–20. 8. 1913 byla stavba vážně poškozena intenzivními dešti. Po začátku první světové války byl kvůli vysoké inflaci nucen investor – "Vodní družstvo pro stavbu přehrady na Černé Desné" – ke značným úsporným opatřením, která se na kvalitě stavby rozhodně podepsala. Přes tyto těžkosti byla stavba v září roku 1915 dokončena a 18. 11. 1915 komisí vedenou Ing. K. Podhajským také zkolaudována.

Dne 18. září 1916 v 15:30 upozornili kolem procházející dřevaři hrázného na pramínek vody o průměru asi 2 cm tryskající z hráze. Přehrada v té době ještě nebyla zcela napuštěná a obsahovala jen 290 000 m³ vody. Zděšený hrázný zavolal do kanceláře vodního družstva. Přítomný Ing. Gebauer, správce stavby, mu nařídil okamžitě otevřít oba havarijní uzávěry a přehradu vypustit. Hrázný se společně s několika dělníky pokusil rozkaz splnit, ale nakonec jej bortící se hráz přinutila opustit šoupátkovou místnost, aniž by tento úkon dokončil (oba uzávěry se otevřely pouze z poloviny). To se stalo v 15:55. V 16:00 byl informován poštovní úřad v Desné, že „nějaký čas poteče korytem více vody“. V 16:15 přišla nová zpráva, oznamující protržení hráze a také žádost o alarmování hasičů a vyklizení obce. Dlažba na návodní straně se začala propadat a po další půlhodině se propadla až ke dnu. Zůstala pouze vrchní část ve tvaru mostu, a i ta se za několik okamžiků zřítila do divokého proudu. Voda se z přehrady valila 18 m širokou průrvou a brala s sebou stromy i s kořeny. Po půl hodiny tak proudilo do údolí 150 m³ vody za sekundu. Když voda dorazila do Desné, nebyla její evakuace ani zdaleka ukončena a mnozí se ještě snažili zachránit příbuzné a majetek v zasažené zóně. První stavbou, kterou voda z přehrady smetla, byla velká panská pila, kde s sebou vlna vzala připravené dříví. To pomohlo (jako beranidla) rozbít všechny domy stojící vlně v cestě. Velké množství vody a trosek sice zachytila železniční trať a viadukt v dolní části Desné, záplava však i tak postihla celé Tanvaldsko.

Rozsah škod byl v celém Rakousku-Uhersku ojedinělý. 95 rodin s 380 příslušníky bylo bez přístřeší, 1020 osob bez možnosti zaměstnání, 370 občanů ztratilo veškerý majetek. 29 obytných domů a 11 brusíren skla zmizelo ve vlnách a 62 domů a závodů bylo vážně poškozeno. Druhý den bylo 59 osob nezvěstných. Škody byly odhadnuty na několik milionů korun.

Soudní proces trval 16 let a ukončil jej až osvobozující rozsudek Okresního soudu v Tanvaldu ze dne 29. září 1932. Za příčinu katastrofy soudní znalci označili geologickou poruchu nacházející se v takové hloubce, kde již tehdejší normy nevyžadovaly provádět zkušební sondy. Osvobozujícího rozsudku se nedočkal vedoucí kolaudační komise Ing. Karel Pohajský, který se krátce po protržení hráze zastřelil.

Vizualizaci protržení přehrady můžete vidět zde.