Stádlecký most

Stádlecký most přes Lužnici stojí od roku 1975 pod městysem Stádlec a je posledním dochovaným empírovým řetězovým mostem v Česku. Původně, v letech 1848–1960, překlenoval Vltavu u Podolska. V roce 1959 byl jako Podolský most prohlášen národní technickou památkou. V letech 1960–1975 byl rozebrán a přemístěn na dnešní místo na Lužnici.

Most postavil Vojtěch Lanna v letech 1847–1848 podle projektu inženýra Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku. Základní nosnou konstrukci mostu tvořily 4 řetězy uspořádané do dvou dvojic. Ty byly uloženy na dvou kamenných pylonech, branách vysokých 13 m. Most sloužil dlouhá léta, až do roku 1960.

V roce 1943 byl dokončen nový železobetonový Podolský most. Po napuštění přehrady Orlík by byl původní most potopen, a proto se rozhodlo o jeho pečlivém rozebrání a dokumentaci. Most byl v roce 1961 uložen do kryté boudy u Podolska. Ze zahraničí přišla v šedesátých letech nabídka na odkoupení mostu, byla však zamítnuta a bylo rozhodnuto o pozdějším přestěhování a znovusestavení. Z několika možných lokalit bylo vybráno malebné místo na Lužnici, na silnici mezi obcemi Stádlec a Malšice (katastrální území Dobřejice). Na tomto místě je v provozu již od slavnostního otevření 25. 5. 1975.

Základní nosnou konstrukci mostu představují čtyři řetězy, uspořádané do dvou dvojic. Řetězy jsou uloženy na dvou kamenných pylonech – branách. Řetězy jsou uloženy v pylonech na kluzných ložiscích. Konce řetězů jsou uloženy do osmi železných kotevních desek, z nichž každá váží 2,3 tuny. Délka mostu je 157 m, šířka 6 m.

V letech 2020–2021 byly vyměněny dubové podélníky a mostiny, které byly napadeny dřevomorkou. Dubové dřevo bylo dovezeno z Chorvatska a most byl vybaven moderním elektronickým systémem, který bude vyhodnocovat vlhkost dřeva.