Štola Lehnschafter

Štola Lehnschafter se nachází na severozápadním okraji někdejšího horního města, nyní obce Mikulov v Krušných horách. Vchod do štoly je na úpatí jižního výběžku masívu vrchu Pramenáče. Štola Lehnschafter je jedním z nejrozsáhlejších a nejstarších důlních děl, která vznikla v Mikulovském rudním revíru za účelem těžby stříbra a galenitu. Do souboru důlních děl v Mikulově patří i okolní štoly Allerheiligen (Všech svatých), Liebefrauen (Milá paní) a Kreuzstollen (Svatého kříže).

Mikulovský rudní revír s výskytem stříbronosných rud představuje zhruba oblast mezi městy Osekem, Hrobem a Mikulovem. Některé neověřené prameny se zmiňují o tom, že zdejší ložiska stříbra byla těžena již ve 14. či snad dokonce ve 13. století. K značnému rozmachu těžby došlo v 16. století. V roce 1530 mělo být v místním rudním revíru kolem 150 dolů a povrchových dobývek. V roce 1543 císař Ferdinand I. vyhověl žádosti Lobkowiczů a bratrům Johannovi, Christophovi, Litvinovi a Wenzelovi Lobkowiczům udělil tzv. horní svobodu. Tato listina, datovaná 7. května 1543, je fakticky první prověřenou zmínkou o hornické činnosti v tomto regionu.

Pokud jde konkrétně o štolu Lehnschafter, některá data z její historie jsou zaznamenána přímo v dole. Jedná se o letopočty, vytesané na bocích důlních děl. Nejstarší z těchto letopočtů, který se nachází na stěně chodby v základním úrovňovém patře štoly, uvádí rok 1563. Nad touto chodbou se však nachází ještě jedna, nejvyšší patrová úroveň, která je historicky starší než zmíněné druhé patro dolu. Také tvar chodeb, jejich rozměr a použitá technologie tzv. sázení ohněm jsou důkazem jejich značného stáří. Štola Lehnschafter byla z velké části ražena ručně pomocí tradičního hornického náčiní, tj. tzv. želízka a mlátku. V průběhu staletí bylo od úrovně štoly Lehnschafter vyraženo dalších 10 důlních pater do hloubky cca 200 metrů, kam se po etapách postupně přesouvala těžba stříbronosné rudy. V době skončení těžby v roce 1858 byla konečná hloubka dolu s dvanácti patry chodeb přes 250 metrů.

Zpřístupnění štol vyžadovalo obrovské úsilí. Ve většině chodeb byla zakládka, což je uložená hlušina, kterou sem záměrně umístily horníci. Tento uložený materiál byl následně částečně zaplaven železitou vodou a spoustou bláta. Toto vše se muselo odstranit a štolu kompletně vyčistit. Tento složitý a náročný proces trval ve štole Lehnschafter bezmála 15 let. Důlní komplex v Mikulově se neustále zdokonaluje a postupně se tak návštěvníkům otvírají další části štol.