Tančírna v Račím údolí

Tančírna v Račím údolí (Georgshalle im Krebsgrundtal) je secesní restaurace s tanečním sálem, která se nachází v Račím údolí u Javorníka v Rychlebských horách.

Za výstavbou objektu tančírny, která sloužila jako taneční sál, restaurace a penzion stál vratislavský biskup Georg von Kopp, po němž byla také stavba pojmenována Georgshalle. Stavební práce probíhaly v letech 1906–1907 na místě zbourané parní pily. Koncesi na restaurační a výčepní živnost získalo biskupství 17. prosince 1906. Zděné přízemí se samostatným vchodem bylo rozděleno na dvě hlavní části, další dvě místnosti se nacházely v přístavbě. V severní části přízemí byla umístěna velká kuchyň, výčep a přípravní místnost. V jižní části se nacházela zásobní komora a dvě obytné místnosti. Nebylo zapomenuto ani na sociální zařízení, a dokonce na výtah, kterým se jídlo a pití dopravovalo nahoru do sálu. Vnější schody (dnes rozbité) vedly k samotnému přes 20 m dlouhému lokálu a tanečnímu sálu, který byl zbudován celý ze dřeva a skla. Sál byl obklopen dřevěnou verandou, obložení bylo barevně lakované, dřevěné trámky byly zdobeny plastickými ornamenty (zejména vinnou révou) a nejkrásnější částí Tančírny byly barevné vitráže, v modrém a zeleném tónu, složené v secesním kánonu. Celá budova byla elektrifikována. Kolem tančírny byl rovněž vybudován park.

Tančírna byla oblíbeným výletním místem pro obyvatele Javorníka i okolních obcí, k čemuž přispívaly i další zařízení v Račím údolí (např. celkem pět výčepních či restauračních objektů). Tančírna svému účelu sloužila až do 2. světové války. Po skončení války započalo chátrání Tančíny, které postihlo i jiné turistické a historické objekty v této oblasti. Jednak z prioritních a logických důvodů obnovy země po válečných letech, dále pak také z důvodů vylidnění sudetských oblastí a s tím souvisejícího nedostatku pracovní, a tedy i kupní síly obyvatelstva. Život Tančírny se však přesto dařilo udržovat nájemci panu Aloisi Měsícovi, restauratéru z Bystřice pod Hostýnem a k přímému chátrání Tančírny nedocházelo.

Hlavní příčinou úpadku se stává rok 1954, kdy se Tančírna stává státním majetkem. Postupně se ve vlastnictví vystřídaly Československé státní lesy, Jednotné zemědělské družstvo a Československé státní dráhy. Ty jsou pro Tančírnu definitivním zpečetěním jejího osudu a v jejich vlastnictví začíná chátrat definitivně. Od těchto dob již není Tančírna průběžně udržována ani opravována. V roce 1970 si zde navíc místní myslivecký spolek zakládá místo k pořádání závodů k norování a po „svém“ využívá spodní část budovy.

Těžká léta pokračovala až do roku 2006, kdy konečně zájem místních obyvatel, hnutí Brontosaurs i místních samospráv dávají Tančírně nějakou naději na další život. Přes zájem města Ostravy k využití jako dekorace k nově opravenému hradu, návrhy na převezení a zrekonstruování v Loučné nad Desnou jako areálu pro volný čas občanů, a hlavně zrušení blokace v rámci církevního majetku se po mnoha peripetiích stává konečně majetkem místní obce Bernartice. Té se po několika pokusech daří zajistit projekt na rekonstrukci. Tančírna byla znovuotevřena 24. července 2015. V současné době se v Tančírně konají kulturní a společenské akce, jako jsou koncerty, výstavy, přednášky, taneční večery a literární čtení.