Vápenka Biskup, Kvis & Kotrba

Vápenka Biskup, Kvis a Kotrba je bývalý průmyslový areál v Praze Řeporyjích. Nachází se v ulici Mládkova na jejím východním konci, v ohybu Dalejského potoka poblíž lomu Mušlovka a národní přírodní památky Dalejský profil, severně od železniční trati. Budovy vápenky jsou v havarijním stavu, haly se secesní úpravou z počátku 20. st. i klasicistní správní budova jsou rozbořené.

Vápenka založená v roce 1895 firmou Biskup, Kvis a Kotrba těžila v Řeporyjích saturační vápenec pro cukrovary. Vápno bylo páleno nejprve v malé komorové peci (projekt František Zelenka) a poté v malé jednoduché peci. Výroba byla výnosná a firma zde díky tomu postavila jižně za železniční tratí dvacetikomorovou kruhovou vápenickou pec (stavitel Josef Blecha) a vedle ní další tovární objekty.

Firma po skončení 1. světové války postavila druhou, dvaadvacetikomorovou pec, v lomech zavedla strojní vrtání, vybudovala strojovnu, drtírnu štěrku a mletého vápna. K závodu vybudovala malou silnici z Řeporyj pro nákladní automobily a s železnicí se spojila dvěma vlečkami. Lomy, obě kruhové pece a výsypky byly propojeny rozsáhlým systémem úzkokolejných drah o rozchodu 600 mm. Na nich se používaly motorové lokomotivy, vozový park tvořily hunty a kiplory různých typů.

Výkonnost vápenky ve 30. letech 20. st. byla 1240 vagonů vápna ročně. Produkce se přitom zvyšovala až do druhé světové války, kdy se jen s velkými obtížemi podařilo výrobu vápna udržet. V Dalejském údolí navíc fungovaly ještě další vápenky, tou nejznámější byla firma Hugo Reisera, prosadit se tedy nebylo zdaleka jednoduché.

Po druhé světové válce byla firma Biskup, Kvis & Kotrba znárodněna a její pece zahrnuty do společného prostoru. Roku 1950 se stala součástí národního podniku Pragocement, pod kterým nadále fungovala. Vápenec v její blízkosti se ale po čase vytěžil a bylo nutné zásobovat továrnu z vedlejšího lomu Požár.

Ještě v roce 1959 se s výrobou zde pravděpodobně počítalo, protože došlo k částečné rekonstrukci mlýnice a třídírny, roku 1968 byl však provoz vápenky již definitivně ukončen. V následujících letech začal areál postupně chátrat. Roku 2000 areál vyhořel, zůstaly pouze obvodové zdi a některé opuštěné lomové štoly.