Větrný mlýn Světlík

Větrný mlýn Světlík je jedním z největších dochovaných větrných mlýnů v České republice. Je jediným mlýnem holandského typu s dochovaným technickým vybavením v Čechách. Mohutná stavba mlýna a zejména jeho pětilistá vrtule jsou unikátní jak co do charakteru, tak velikosti. Je zároveň technickou a kulturní památkou zapsanou v seznamu památek.

Větrný mlýn byl postaven roku 1843 v dnes již zaniklé osadě Lichtenberg (Světlík) na pozemkové parcele č. 674, jež patřila domkáři Antonu Wormovi, jako součást hospodářství s pekárnou, která stávala při cestě východně od mlýna. Mlýn mlel až do roku 1945, avšak poté v důsledku rabování a spolu se zánikem okolního osídlení pustl. V roce 1952 proběhla za přispění památkářů rekonstrukce objektu, avšak stát ani obec mu nezajistily péči. Mlýn opět rychle chátral a sloužil jako noclehárna či dokonce jako zdroj stavebního materiálu.

V 60. letech proto mlýn odkoupila skupina osob. Noví majitelé provedli částečnou obnovu, spočívající zejména v doplnění zničených či vybouraných částí vodorovných konstrukcí, a stavbě zajistili pravidelnou údržbu. Chápali charakter mlýna jako technické památky a odmítli následovat tehdy obvyklé tendence k úpravám historicky pozoruhodných staveb na objekty pro rekreaci. Zasadili se tím o jeho uchování a o pozdější výjimečnou možnost celkové obnovy.

V druhé polovině 70. let jim však síly docházely a na mlýně se začal opět začaly projevovat důsledky nájezdů nenechavců a vandalů. Mobiliář, který byl do objektu v šedesátých a sedmdesátých letech shromážděn, byl při opakovaných vloupáních rozkraden nebo zničen.

Větrný mlýn na Světlíku byl obnoven jako technická a architektonická památka a rovněž jako jeden ze znaků kulturní krajiny. Vlastníci objektu jsou přesvědčeni, že hodnota mlýna spočívá v jeho dochovaném charakteru, v jeho utilitárních konstrukcích a původním technickém vybavení, a nemají proto ani do budoucna v úmyslu objekt upravovat zásahy, které nebyly v intencích původního stavebníka, případně pozměňovat či členit jeho vnitřní prostory.

Obnova se řídila principy péče o historicky cenné prostředí, založené zejména na respektu k charakteru a užívání objektu, respektu k materiálovému, technologickému a řemeslnému řešení a zároveň na řemeslné a architektonické kvalitě současného vstupu tam, kde se takový vstup ukázal nezbytným. Práce na rekonstrukci proběhly postupně v letech 2002 až 2011.