Vodní dílo Sedlice

Vodní dílo Sedlice se nachází na vodním toku Želivka v katastru obce Sedlice v okrese Pelhřimov. Bylo postaveno v letech 1921–1927 za účelem akumulace vody k výrobě špičkové elektrické energie ve vodní elektrárně Sedlice. V současné době je spolu s představnými nádržemi Trnávka a Němčice součástí vodohospodářského komplexu nádrží, jejichž účelem je zachycení části splavenin přinášených vodním tokem do vodárenské nádrže Želivka – Švihov. Vodní dílo Sedlice zahrnuje dva samostatné objekty, a to hráz a vodní elektrárnu s přivaděčem, která je situována u vyrovnávací nádrže Vřesník. Nádrž se využívá i pro rekreační účely, mívá však v létě špatnou kvalitu vody.

Hráz je gravitační, zděná z lomového kamene a je obložena žulovými kvádry. V půdorysu je zakřivená do oblouku s délkou v koruně 118 m. Maximální výška hráze nade dnem údolí dosahuje 22,7 m. Bezpečnostní přepad tvoří 10 přelivných nehrazených polí, přepadající voda je tlumena ve vývaru nebo prostřednictvím kaskádovitých stupňů u obou úbočí hráze. V ose hráze je umístěna spodní výpust. Celkový objem nádrže činí 2,32 mil. m³ s plochou hladiny 38 ha.

Z nádrže je odebírána voda pro vodní elektrárnu Sedlice, jejíž vtokový objekt je umístěn na levém břehu 450 m nad hrází a je zaústěn do štoly dlouhé 856 m. Štola byla vybudována firmou Ing. František Pažout v letech 1921–1927 podle projektu Ing. Josefa Řeřichy ve spolupráci s Ing. Josefem Šestákem a Ing. Zdeňkem Proškem. Štola protíná meandrovitý oblouk mezi vodními nádržemi Sedlnice a Vřesník, je vysoká 2,15 m, široká 2 m a má spád 36 m. Štola je obezděna betonem, v části nesoudržné horniny je provedena armovaná obezdívka. Z tlakové štoly bylo vylomeno cca 4 000 m³ rubaniny a použito na 10,2 t dynamitu.

Sedlická elektrárna je situována cca 2 km od hráze nádrže na levém břehu řeky Želivky. Stavbu provedla firma Hrůza a Rosenberg v roce 1925. Uvnitř hydrocentrály jsou umístěny tři Francisovy turbíny horizontálního provedení o celkové hltnosti 8,75 m³/s a výkonu 2 159 kW, které dodala firma Křižík Praha. Pro snadnější rozlišení je zaměstnanci pojmenovali jmény Emilka (nejmenší), Jirka (prostřední) a Anka silák (nejsilnější). Generátory vyrábějí elektrický proud o napětí 6 kV, který je pro přenos transformovaný na napětí 22 kV. Pro obsluhu turbín postavila firma Kasal a Dubík bytové domky podle projektu architekta F. Roitha.

Od roku 2012 je část vodního díla kulturní památkou – konkrétně hráz vodní nádrže s bočními skluzy, silniční most s pojezdnou komunikací a několik pozemků v okolí.