Zámek Červený hrádek

Zámek Červený hrádek (německy Rothenhaus) je raně barokní zámek na severním okraji Jirkova v okrese Chomutov. Postavit ho nechal roku 1655 Jan Adam Hrzán z Harasova. Staveništěm zámku se stala ostrožna na úpatí Krušných hor, na které předtím stával hrad Borek. Zámecký areál je od roku 1963 chráněn jako kulturní památka.

Původní hrad Borek byl založen krátce před rokem 1415 rodem Kraa. Další z pánů Václav z Moravěvsi a Kopist byl katolík a odpůrce revolty, hrad byl proto roku 1421 dobyt husity, vypálen a na čas se stal jejich opěrným bodem. Husité hrad opět obléhali a dobyli v letech 1432 a 1433. Ve 20. letech 15. st. nechal majitel hrad opravit, nově pokrýt a natřít fasádu červeně. Odtud jeho jméno Červený Hrádek.

V 17. st. měl hrad podobu neopravitelné zříceniny. Roku 1646 převzal panství Jan Adam, syn Jana Hrzána a přistoupil k její renovaci a na částech původní stavby nechal zbudovat nový objekt. Včetně přípravných prací trvala stavba zámku od roku 1655 do roku 1675. Tehdy získal zámek svou dnešní podobu. Řada indicií a typických prvků nasvědčuje, že architektem byl Antonio della Porta a autorem štuků pražský Jan Spatz. Po dostavbě zámku se ještě řadu let pracovalo na úpravě interiérů. Nejpozoruhodnějším a nejvíce zachovaným sálem  je Rytířský sál v 1. patře, sahající až do podstřeší. Hodnotná je i částečně zachovaná původní výzdoba zámecké kaple.

Po smrti Jana Adama převzal panství jeho syn František Maxmilián, za něhož se v pracích na interiérech pokračovalo. V letech 1687–1688 na zámku působil sochař Jan Brokoff, který pro zámek vytvořil soubor soch, 2 kašny, vázy na schodišti a další díla. Na zámku se narodil Brokoffův syn Ferdinand Maxmilián, v Evropě později proslulý barokní sochař.

Roku 1771 začíná období působení Rottenhanů. Panství koupil Jan Alexandr a o šest let později jej předal synovi Jindřichu Františkovi z Rottenhanu. To byl jeden z nejvýznamnějších mužů své doby. Jako průkopník textilního průmyslu se stal zakladatelem řady manufaktur, založil železárnu (Gabrielinu Huť u Brandova) a výrobnu dřevěného zboží a hraček v Kalku. Zvelebil své panství a především zámek. Za jeho působení byla rozšířena zámecká kaple, vybudována knihovna, upraveno průčelí, byla rozšířena a upravena zámecká zahrada a založen anglický park. Schopnosti a nadání otce zdědila mladší dcera Gabriela, provdaná za hraběte Jiřího Buquoye, který podporoval průmyslovou výrobu. Po smrti otce v roce 1809 převzala Gabriela panství. Dobová svědectví hovoří o jejím vřelém vztahu k poddaným, jejichž bídu se snažila zmírnit podnikáním sbírek a vánočními dary. Podporovala umění a literaturu, v jejích službách působil Jan Křtitel Tomášek, významný skladatel předsmetanovské doby.

V roce 1863 převzala panství jejich dcera Isabella, hraběnka Trautmannsdorfová. Tu později vystřídala její dcera Gabriela, provdaná za prince Ludvíka Hohenlohe – Langenburg. Panství od roku 1892 spravoval jejich syn Gottfried Hohenlohe. Ten provedl další větší úpravy zámku.

Rod Hohenlohe – Langenburg byl posledním šlechtickým rodem, který zámek a panství vlastnil. Gottfried měl 6 dětí, zámek nakonec obýval Max Egon, s nímž ostatní sourozenci vedli letitý soudní spor o dědictví. Spor nebyl nikdy dokončen. V srpnu 1938 umožnil Max Egon předáku sudetských Němců Konrádu Henleinovi a anglickému lordu Waltrovi Runcimanovi schůzku, která předznamenala následnou Mnichovskou dohodu. Proto byl zámek rodu Hohenlohe – Langerburg v roce 1945 zabaven.
Krátce po znárodnění byl zámek v doprovodu kastelána přístupný veřejnosti. Pak v jeho prostorách vzniklo středisko školní mládeže vystřídáno správou domova invalidů zahraničního vojska. Následoval domov řeckých dětí, internát a učiliště hornických učňů a po něm ubytovna studentů chemické průmyslovky a školící středisko Chemických závodů v Záluží u Mostu. Od roku 1967 zámek využívala chomutovská nemocnice jako ozdravovnu pro dospělé, nakonec jako léčebnu dlouhodobě nemocných a detašované pracoviště rehabilitačního oddělení nemocnice.

V průběhu prvních dvaceti let po osvobození budova chátrala, začala být udržovaná až v době, kdy zde sídlila LDN. O zámecký park a oboru se staral lesní závod Janov. Původní vybavení zámku bylo v letech 1945–1946 Národní kulturní komisí sepsáno, označeno a rozvezeno na různá místa. Dnes se však tehdejší inventář velmi těžko dohledává. Přehled je jen o zámecké knihovně a obrazech. Ty jsou k vidění na zámku v Benešově nad Ploučnicí a v Okresním muzeu v Chomutově, obrazy z Krásného Dvora se na zámek vrátily. V roce 2013 se na zámek vrátila i část knihovny, která byla uložena v depozitáři na zámku Klášterec nad Ohří.

Od roku 1996 je zámek majetkem města Jirkova. V roce 2006 byla dokončena rozsáhlá rekonstrukce a bylo zde vybudováno vzdělávací zařízení a centrum cestovního ruchu. Sídlí zde Kulturní, vzdělávací a informační zařízení Jirkov příspěvková organizace, která zámek spravuje. Zámek zároveň slouží jako hotel s restaurací, k dispozici je také wellness.