Zatopený dálniční most přes údolí Sedlického potoka

Zatopené mosty, které dříve překlenovaly údolí Sedlického potoka (most u Borovska) a Sedmpanského potoka (most u Hulic), měly být původně součástí autostrády Praha–Brno. Často jsou tyto mosty chybně označovány jako Hitlerovy, podle Adolfa Hitlera, který měl dát pokyn na výstavbu dálnice. Jedná se však o úplně jinou dálnici a Hitler neměl s těmito mosty nic společného.

Hitlerova dálnice byl projekt přímého dálničního spojení hospodářsky významného města Breslau (nyní Wroclaw – Polská republika), ležícího v německé části Slezska, s Vídní, která se po připojení Rakouska stala součástí Německa. První zmínka o této stavbě se objevuje v pokynech Adolfa Hitlera ministru zahraničních věcí Joachimu von Ribbentropovi dne 11. 10. 1938. Ribbentrop měl tento požadavek přednést na jednání česko-německé komise, která se zabývala dopravní problematikou. Další jednání komise na dopravní téma probíhalo od konce října 1938. Zabývalo se jednak stavbou dálnice Vratislav – Vídeň, dále stavbou vodního kanálu Labe – Odra – Dunaj a případnými úpravami nových hranic v místech pro druhou republiku z dopravního hlediska potřebných. Do jednání komise se opět vložil Adolf Hitler. Zakázal jakákoliv další jednání ohledně případné úpravy hranic z dopravních důvodů a přikázal státnímu sekretáři Richthoferovi, aby požadoval pro dálnici z Vratislavi (Breslau) do Vídně přes Brno status exteritoriality, což by ve skutečnosti znamenalo vynětí příslušného územního pásu z výsostné československé pravomoci a její jakési zmezinárodnění. Vlastní smlouva o výstavbě exteritoriální dálnice s výše uvedeným statutem byla podepsána 29. 11. 1938. Tolik k Hitlerově dálnici a nyní se vraťme k těmto nedokončeným mostům.

Myšlenky postavit silnici napříč Československem se objevily v roce ve 30. letech 20. století. Jedním z prvních projektů byla tzv. národní silnice Plzeň–Košice. Brněnský region předložil druhý návrh silniční magistrály „Cheb–Chust“, která se skládala v úseku Cheb–Košice ze severního a jižního tahu. Od Košic dále směrem na Podkarpatskou Rus měl pokračovat jediný tah. V roce 1937 vydal Jan Antonín Baťa knihu „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“, kde také mj. navrhl výstavbu dálkové komunikace Cheb–Velký Bočkov, jejíž trasa se vedla územím ČSR nejpřímější cestou a vyhýbala se Praze i Bratislavě. Po Mnichovské dohodě na podzim 1938 byly ztrátou území okleštěny i důležité dopravní tepny, výstavba nových páteřních komunikací tak vzrostla na významu. Do konce roku 1938 byl vypracován podrobný projekt dálnice Praha–Brno–Slovensko, jejíž součástí měly být právě tyto mosty.

Zatopený dálniční most přes údolí Sedlického potoka se nachází 250 m východně od mostu přes Sedmpanský potok. Jedná se o železobetonový oblouk (pravý a levý most) o rozpětí 100 m s mostovkou o šířce 22 m. Stavba mostu přes údolí Sedlického potoka (výška nad údolím činila až 100 m) byla zahájena v roce 1939. Most stavěla firma Ing. Jakub Domanský, stavbu vedl Ferdinand Čulík. V roce 1942 byla vlivem stavební uzávěry v Protektorátu Čechy a Morava stavba přerušena a zakonzervována (dokončeno 33 % - vybetonován pravý mostní oblouk). Práce byly obnoveny opět po válce. V roce 1949 byl vybetonován oblouk levého mostu a do roku 1950 se most víceméně podařilo stavebně dokončit. I nadále stavbu budovala firma Ing. Jakuba Domanského, nově však již pojmenovaná coby Československé stavební závody – národní podnik závod SVIS.

Osud mostu byl zpečetěn po rozhodnutí o výstavbě vodní nádrže Želivka, kvůli které bylo nutné změnit trasu později opět budované dálnice tak, aby obešla budoucí vzdutou hladinu nádrže (napuštěna 1976). Stavba dálnice D1 byla v těchto místech zahájena v roce 1969, do provozu byl pak úsek 009 Soutice – Loket uveden až v roce 1977.