Zbrašovské aragonitové jeskyně

Podzemí, kde čaruje kyselka... Zbrašovské aragonitové jeskyně leží v malebném údolí řeky v lázních Teplicích nad Bečvou. Jde o jedinečný jeskynní systém evropského významu vzniklý současným působením atmosférických vod a teplých minerálních vod vystupujících z velkých hloubek ve vápencích. Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále raftové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14,5 °C.

Objev Zbrašovských aragonitových jeskyní započal létě 1912, kdy dělníci v obecním kamenolomu Na Baránce odkryli ve skalní stěně svislou puklinu. V prosinci z ní za silných mrazů začal prudce vyrážet silný sloupec páry. Bratři Josef a Čeněk Chromí, kteří se již dříve zajímali o krasové jevy v okolí obce Zbrašova, puklinu rozšířili, postupně vyklidili suť a v lednu 1913 sestoupili 42 m hlubokým komínem do prostory, později nazvané Jurikův dóm.

V následujících letech probíhal průzkum a postupné objevování nových částí. Hned v roce 1914 byl proražen nový vchod do údolního svahu, opatřen dřevěnými schody a jednoduchým přístřeškem. Ten byl v roce 1920 přestavěn na zděnou místnost. Od počátku byli oba objevitelé spolu řadou spolupracovníků vedeni snahou co nejrychleji a nejpohodlněji zpřístupnit podzemí veřejnosti. Pracovali po svém zaměstnání, po večerech, obětovali nejen mnoho úsilí, ale i vlastních finančních prostředků. Tito ryzí nadšenci si říkali „Sbor dobrovolných zbrašovských havířů“ a pokračovali ve svém záměru i přesto, že někteří museli narukovat na bojiště první světové války. V závěrečné fázi zpřístupňovacích úprav vypomohli také vojáci z hranické posádky. Koncem roku 1925 založili jeskyňáři s dalšími institucemi oficiální „Spolek pro udržování zbrašovských jeskyní v Hranicích“, který v roce 1926 dovršil zpřístupnění jeskyní. Podzemní prostory byly upraveny pro veřejnost a elektricky osvětleny. Období první republiky bylo „zlatou érou“ výzkumů a objevů, které ukončila smrt Josefa Chromého v roce 1943 a druhá světová válka. V posledních válečných dnech při přechodu fronty posloužily jeskyně jako úkryt pro maminky s dětmi ze Zbrašova.

Po válce přešly jeskyně do správy státu a nastala rozvoj, především provozního vybavení. V letech 1952-56 byla postavena nová provozní budova, návštěvní trasa vybavena novou elektroinstalací a z Mramorové síně vyražen 40metrový východový tunel na lázeňskou kolonádu.

Následovalo dlouhé období útlumu, kdy provozovatelské instituce zajišťovaly jen nejnutnější údržbu. V roce 1991 převzala jeskyně ústřední organizace státní ochrany přírody a jeskyním se konečně dostalo odpovídající pozornosti. Byla zrekonstruována elektroinstalace v jeskyních, zprůchodněn Objevitelský komín jako záchranná cesta a v důsledku extrémní povodně na řece Bečvě z roku 1997 zavedeno odsávání oxidu uhličitého z celé návštěvní trasy. O rok později vyrostla nástavba provozní budovy. V roce 2003 byla slavnostně vyhlášena Národní přírodní památka Zbrašovské aragonitové jeskyně a v roce 2005 dokončena celková rekonstrukce návštěvní trasy a jejího technického vybavení.

V roce 2006 vznikla v rámci státní ochrany přírody samostatná příspěvková organizace Správa jeskyní České republiky. V témže roce byl v jeskyních zahájen monitoring posunů na geologických zlomech a v roce 2012 bylo úspěšně ukončeno vyklízení všech horninových zakládek z dob zpřístupňování. Sté výročí svého objevení oslavily jeskyně v roce 2013 vydáním sborníku, zachycujícího všechny důležité mezníky v jejich historii a aktuální odborné poznatky o jejich vývoji.