Ždákovský most

Žďákovský most je ocelový obloukový silniční most z roku 1967, který překonává řeku Vltavu v místech Orlické přehrady v okrese Písek v jižních Čechách. Je součástí silnice I/19 spojující Tábor s Plzní a nachází se asi 15 km západně od Milevska a 12 km východně od Mirovic. Leží mezi vesnicemi Staré Sedlo na levém břehu a Kostelec nad Vltavou na pravém břehu řeky.

Autorem architektonického návrhu byl Karel Vejmelka, hlavním projektantem byl Oskar Oehler. Autorem-projektantem byl Ing. Josef Zeman. Most je pojmenován podle zatopené obce Žďákov u Chrástu. O mostu v těchto místech bylo uvažováno již v roce 1941, ale později byly, vzhledem k dvacetimetrovému vzedmutí hladiny, plány upraveny.

Stavba mostu byla údajně zahájena současně se stavbou hráze Orlické přehrady v roce 1958, ovšem již v roce 1949 se pracovalo na mostních opěrách. Stavba za 71 milionů korun československých byla, po čtyřleté přestávce v letech 1960-4, definitivně dokončena roku 1967. V té době byl odborníky považován za největší prostý plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most na světě. V současné době je pravděpodobně na 27. místě na světě a své prvenství drží v rámci České republiky. V roce 2001 byla v rámci sympozia Mosty 2001 v Brně udělena Žďákovskému mostu cena Most století v kategorii ocelových silničních mostů.

Délka mostu činí 542,91 m. Hlavní oblouk o rozpětí 379,60 m mezi pilíři (330 m mezi klouby) podpírá konstrukci, po níž vede dvouproudá silnice ve výšce 50 m nad hladinou jezera a 100 m nad dnem řeky Vltavy. Hmotnost oblouku je 3 100 t, hmotnost veškeré použité oceli pak 4 116 tun. Autory projektu byly společnosti Pragoprojekt a Hutní projekt Praha. Stavbu provedl podnik Hutní montáže Ostrava-Vítkovice.

V roce 1998 byl most opravován kvůli zjištěné trhlině v trámu mostovky. V letech 2015–2017 prošel most generální opravou.

Most se stal známým také díky kauze „orlických vrahů“, kteří v letech 1991–1993 zavraždili pět osob. Těmi vrahy byli Karel Kopáč (nazývaný „Karlos“), Ludvík Černý (nazývaný „Mimísek“, ale také „pacient“), Vladimír Kuna, Petr Chodounský a Irena Meierová, sestra Karla Kopáče.

Vrazi své oběti většinou ukrývali do sudů, do nichž nalili louh, a shodili je ze Žďákovského mostu do orlické přehrady. Autorem tohoto nápadu byl Vladimír Kuna. Louh jim obstaral Ivan Roubal.

První obětí byl podnikatel Aleš Katovský, kterému Kopáč dělal bodyguarda. Katovského zavraždili při jízdě v autě, kdy ho Černý ze zadního sedadla střelil do hlavy. Došlo k tomu v Praze-Zličíně, za železničním přejezdem, v místě, kde ulice Na Radosti přechází v ulici Plzeňská. Následně Kopáč a Černý přijeli na skládku, tam tělo zabalili do role pletiva, uložili do kufru auta a odjeli na Žďákovský most, odkud pak tělo shodili do vody.

Druhou obětí byl číšník Leorent Lipoveci, kterého Černý zastřelil v Kunově sklepě při koupi zbraně. Tehdy přišel Kuna na nápad zbavit se mrtvoly v sudu pomocí louhu. Sud si již předem připravil, zalil vodou a sud zavařil. Všichni tři muži poté naložili sud do vypůjčené Avie a odjeli ke Žďákovskému mostu, kde ho, stejně jako Katovského, shodili do vody.

Třetí obětí byl starožitník Vlastimil Hodr, kterého zabil Černý sám. Muže zastřelil za bílého dne v blízkosti benzínové pumpy na Plzeňské ulici v Praze střelou do hlavy a poté jej okradl o zlaté pečetě, které měl Hodra u sebe. Spolu s Kunou a Kopáčem tělo rozřezali, protože byl Hodr mohutný a do sudu se vcelku nevešel. Sud opět zavařili a shodili ze Žďákovskému mostu do vody. Pečetě nebyly nikdy nalezeny.

Čtvrtou obětí vrahů se stala Kunova matka Anna Medková, která bydlela v rodinném domku v Mnichovicích, kde provozovala sadomasochistický salon. Motivem vraždy byla skutečnost, že Kuna měl po její smrti rodinný dům zdědit. Černý ji dne 7. února 1992 poslal balíček se směsí semtexu, tritolu a šroubů. Medková si balíček doma otevřela a ten jí explodoval v rukou. Medková byla po výbuchu těžce zraněna a převezena do nemocnice, kde o pět dní později zemřela.

Pátou obětí gangu byl švagr Karla Kopáče Jaroslav Meier. Kopáč ho požádal, aby ručil svým domem za bankovní půjčku. Meier, který dům vlastnoručně postavil, to odmítl. Manželka oběti Irena Meierová (Kopáčova sestra) navrhla, že pokud Jaroslava zabije, ona dům zdědí a bude jím za půjčku ručit. Kopáč byl proti zavraždění Meiera a před sestrou pouze předstíral zájem o jeho zavraždění. Dokonce jí slíbil, že sám obstará vraha a zaplatí mu, pokud mu Meierová bude domem ručit. Nájemného vraha sehrál Kopáčův známý, kterému Meierová odevzdala obálku s penězi, kterou jí dal Kopáč. Netušila, že v ní jsou pouze nastříhané noviny. Poté, co Kopáč nedodržel slib a vraždu nezařídil, obrátila se Meierová přímo na Černého. Vraždu Jaroslava Meiera provedl Černý 6. 7. 1993 na chodbě jeho domu v Rudné čtyřmi ranami ze samopalu Škorpion, který mu dodal Kopáč.

Na základě vyšetřování bylo dne 10. 7. 1995 zahájeno prozkoumávání dna orlické přehrady. Při hledání sudů s těly obětí orlických vražd se potápěli báňští potápěči z Ostravy, protože Policie ČR v té době nedisponovala vybavením pro potápění do hloubky nad 40 m. Konkrétně se jednalo o potápěče z Hlavní báňské záchranné stanice (HBZS) Ostrava.

Dne 18. 4. 1997 padly rozsudky pro Orlické vrahy. Karel Kopáč byl odsouzen na 21 let, v roce 2004 se v kuřimské věznici oběsil. Ludvík Černý si dodnes odpykává doživotní trest ve věznici Horní Slavkov a nechal se přejmenovat na Ludvík Zámečník. Vladimír Kuna byl odsouzen na 25 let, za dobré chování propuštěn v roce 2013. Petr Chodounský byl odsouzen na 14 let, propuštěn v roce 2011. Irena Meierová byla odsouzena na 10 let, předčasně propuštěna v roce 2002. Údajně si změnila příjmení, ale konkrétní nové příjmení není veřejně známo.