Zřícenina hradu Šelmberk

Šelmberk (německy Schellenberg) je zřícenina hradu u obce Běleč, asi dva kilometry severovýchodně od Mladé Vožice v okrese Tábor. Stojí na stejnojmenném skalním ostrohu nad údolím říčky Blanice v nadmořské výšce 480 m. Patří mezi hrady bergfritového typu a jeho věž je dominantou zříceniny. Od roku 1963 je chráněn jako kulturní památka.

Hrad byl založen asi na počátku 14. století. Poprvé je doložen v roce 1318 jako majetek Přibyslava z Křimína jinak ze Šelmberka. Ten pocházel z jedné větve rodu Buziců, která podle svého nového sídla přijala jméno ze Šelmberka. V roce 1341 se připomíná Přibyslavův syn Přibík, po něm (1349–1380) bratři Janek, Čeněk a Ondřej, všichni ze Šelmberka. Asi v devadesátých letech 14. století opustili páni ze Šelmberka své sídlo a hrad přešel v držení Aleše z Rýzmburka, jenž se naposledy uvádí v roce 1419. Osudy hradu za husitských válek nejsou jasné. V roce 1431 zapsal Albera z Těchobuze šelmberské panství Mikuláši z Hořic, o němž je v pramenech zmínka ještě v roce 1473. Písemné zprávy o hradu potom mlčí až do roku 1505, kdy je uváděn Václav Předbor z Radejšína, jinak ze Šelmberka jako pán hradu se svými bratry. Před rokem 1518 koupil od nich hrad s příslušenstvím Albrecht Cipl z Kravska, který přikoupil statek Šebířov. Po jeho smrti (1542) zdědila majetek jeho dcera Kateřina, která se provdala za Petra Mrackého z Dubé. Ten roku 1555 zemřel a hrad Šelmberk s dvorem, pivovarem a vesnicemi Bělčí, Elbančicemi, Bzovou a Staniměřicemi zdědil jeho syn Karel, od něhož je v roce 1586 koupil Michal Španovský z Lisova, majitel Mladé Vožice, který obě panství spojil. Roku 1603 prodal Michalův syn Jáchym Španovský mladovožické panství se Šelmberkem Janu Bernardu Fünfkircherovi, jemuž však byl majetek pro účast na českém stavovském povstání v letech 1618–1620 zabaven. Panství mladovožické včetně Šelmberka převzala královská komora a r. 1623 je prodala Baltazaru Marradasovi. Od něho koupila v r. 1629 Mladou Vožici se Šelmberkem Veronika Častolarová, manželka Jana Přehořovského z Kvasejovic. Od jejího syna Kryštofa Karla Přehořovského koupil panství r. 1678 Ferdinand z Kuenburgu. Původní gotický hrad byl koncem 16. století nejspíše za Michala Španovského přestavěn. V sousedství válcové věže bylo vybudováno renesanční sídlo (palác). Současně byl celý hrad obehnán novou hradbou, do níž byla vsazena brána. Za Španovských byl hrad obýván a udržován, za třicetileté války však byl opuštěn, zdivo se sesulo a v 18. století bylo postupně rozebráno na stavby v okolních vsích. Ve 20. letech 19. století dal Leopold Kuenburg opravit hradní věž jako nejlépe zachovanou část hradní zříceniny, prolomit do ní vchod a upravit na rozhlednu (výška 26 m).

Okolí bylo současně proměněno v anglický park. V hradním areálu je zřízeno historicko-řemeslně vzdělávacího centrum zvané Království Danar, kde nahlédnete do několika funkčních středověkých řemeslných dílen. V roce 1940 se hrad stal majetkem města Mladá Vožice.