Zřícenina letohrádku Belvedér a kaple sv. Jana Křtitele

Na vrchu Vysoká nechal v letech 1696–97 postavit majitel malešovského panství František Antonín Špork barokní zámek (letohrádek) s kaplí sv. Jana Křtitele zvaný Belveder, pravděpodobně podle plánů architekta Giovanny Battisty Alliprandiho. Peníze na stavbu získal hrabě František Antonín Špork za velmi pikantních okolností. Během léčení v Karlových Varech je totiž vyhrál v kartách na saském kurfiřtu Fridrichu Augustovi I., pozdějším polském králi a velkoknížeti litevském. Hrabě František. Antonín Špork na Vysoké příležitostně pobýval pouze dva roky.

Slavnostní otevření letohrádku a vysvěcení kaple kanovníkem metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze a pozdějším 5. královéhradeckým biskupem P. Tobiáše Janem Beckerem se uskutečnilo 24. června 1697. Hrabě František Antonín Špork ho pojal v opravdu velkolepém stylu. Sešlo se na něj nejen mnoho šlechty, ale pozval i na 20 000 poddaných z malešovského panství. Hosté mohli popíjet víno, které teklo z mramorové kašny v přízemí letohrádku místo vody, vypili 60 sudů piva, upečeni byli dva jeleni, vůl nadívaný kachnami, husami a koroptvemi, k tomu bylo upečeno 5000 pecnů chleba. V Augšpurku bylo na paměť události vyraženo 1000 kusů pamětních medailí ze slitiny stříbra a cínu, na jejichž líci byl zobrazen letohrádek, na rubu pak křest Kristův a sv. Trojice, doplněný nápisem: FUNDAVIT FRANC. ANTO S. R. J. COMES DE SPORK A. 1697.

V roce 1698 nechal hrabě postavit západně od letohrádku poustevnu, jejíž zakládací listinu podepsal 8. března 1698 a vložil ji do desk zemských. Dne 24. června 1699 uspořádal hrabě na Belvederu další a poslední velkolepou slavnost, tentokrát oslavu na počest křtu svého syna Jana Františka Antonína Josefa Adama, který se narodil v Malešově dne 10. června téhož roku. Dne 20. července 1699 hrabě František Antonín Špork prodal malešovské panství i s Belvedérem hraběti Františku Antonínu Halleweilovi, který však již neměl o letohrádek žádný zájem. Novým majitelem panství se v roce 1711 stal Johann Franz Karl Ostein, ale ani on, ani jeho následovníci již letohrádek nijak nevyužívali. Zajišťovali pouze údržbu kaple sv. Jana Křtitele prostřednictvím oratoriánských a později augustiniánských mnichů z Lysé nad Labem, kteří však Vysokou definitivně opustili v roce 1796.

V roce 1797 nechal Friedrich Anton Ostein-Dalberg letohrádek s kaplí nově zastřešit. Dne 30. dubna 1834 byla opuštěná stavba zapálena bleskem a vyhořela. Jelikož to bylo v den pálení čarodějnic, měli obyvatelé sousedních vesnic zato, že i na Vysoké hoří vatra, a tak nikdo nealarmoval hašení. Od té doby je ve zříceninách.

V letech 2010-17 bylo z iniciativy občanského sdružení Belveder zajištěno a konzervováno narušené zdivo. Záměrem sdružení bylo zajistit zříceniny letohrádku tak, aby nedocházelo k další destrukci, což se podařilo naplnit. Po dokončení prací za to v roce 2019 získalo ocenění Zlatá cihla za nejlepší obnovu či rekonstrukci památky. V současné době jsou zříceniny v majetku městyse Suchdol.

Půdorys stavby i jeho celková koncepce přímo vycházejí z nákresů ideálních letohrádků, které vytvořil učitel Giovanny Battisty Alliprandiho, vynikající vídeňský architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu. Autorství stavby G. B. Alliprandiho je tak téměř jisté, neboť v té době již pracoval ve službách hraběte Františka Antonína Šporka a Belvedér na Vysoké by tak mohl být první vlastní stavbou tohoto pozdějšího velikána vrcholného baroku v Čechách.

Jádro stavby tvoří jednopatrová čtvercová budova se skosenými rohy, krytá původně vysokou osmibokou střechou s věžičkou. Kaple sv. Jana Křtitele, kuchyně a sklep se nacházely v přízemí. Do letohrádku se vcházelo ze tří světových stran (mimo východu) a za předsíněmi upravenými na způsob krápníkových jeskyní byla kaple se sochou sv. Jana Křtitele, nad kterou viselo slunce jako baldachýn, z něhož proudila voda. V prvním patře byl velký sál a čtyři pokoje, určené pro pobyt hraběte. Věžička na střeše sloužila jako rozhledna. Před hlavním vchodem byly vybudovány dvě budovy poustevny, určené pro pobyt mnichů, kteří měli o areál pečovat. Celý objekt byl obehnán kruhovou okrasnou zdí. V době výstavby letohrádku byl kopec odlesněn, vlastní stavba byla obklopena pouze kruhovým parterem z nízkých dřevin.