Zřícenina větrného mlýna Windsor

Větrný mlýn je doložen k roku 1843, kdy na něm mlel mlynář Ignaz Bertoni, jemuž v Siřejovicích patřil také dům. Mlel až do roku 1870 na jednom mlýnském složení. Dle historických pramenů se poslední mlynář větrného mlýna jmenoval Kunze. Ten mlýn opustil, nechal zpustošit a odstěhoval se do Prosmyk. Později ho prodal průmyslníkovi Tschinkelovi z Lovosic. Ten nechal mlýn přestavět na letohrádek dle anglického vzoru zvaný Windsor. Mlýnská budova byla novogoticky upravena cimbuřím a na její severní straně vyrostla malá obytná budova. Letohrádek však dlouho nevydržel. Přičinil se o to bankrot průmyslníka Tschinkela. Ještě v období první světové války byl však letohrádek obyvatelný a sloužil jistou dobu jako noclehárna pro sezónní zemědělské dělníky. Poté postupně chátral až do dnešního neutěšeného stavu. Dnes zůstalo z volně přístupného mlýna (letohrádku) jen obvodové, značně poškozené zdivo. V současné době je tento hrádek ve vlastnictví restituenta z Prahy.

Průměr mírně kuželové stavby je 8,5 m, výška 12 m. Objekt má výjimečných 22 oken zaklenutých cihlami.