Kryt 10-Z

Základy této podzemní stavbě položila německá říšská organizace Luftschutz, která měla v době druhé světové války, v době třetí říše, na starosti ochranu obyvatelstva před nálety. Mezi lety 1943-44 tato organizace na zakázku města vyhloubila první tři základní tunely současného krytu.

Stavba byla velmi náročná, špilberský kopec se skládá z jedné z nejodolnějších hornin na území české republiky, z vyvřeliny metabazitu. Proto k ražení tunelů musely být použity mimořádné prostředky a tři chodby byly vystříleny dynamitem. Na odklízení vzniklé suti byli údajně nuceně nasazeni brněnští studenti středních škol a židovští míšenci, kteří čekali na pozdější odsun do koncentračních táborů.

Přesto že byl kryt poměrně primitivní, plnil svůj účel dobře a zachránil hodně životů. Především v období mezi lety 1944-1945, kdy bylo Brno jako významný dopravní uzel, s překladišti a zbrojní výrobou, intenzivně bombardováno.

Těsně po válce zůstal kryt na krátko nevyužitý. Od roku 1946 v něm působil velkoobchod s vínem Löwy a Šmíd. Jejich podnikání bylo velmi úspěšné, zaměstnávali přibližně deset lidí a zásobovali moravskými, maďarskými a francouzskými víny nejen Brno ale i krkonošské hotely. Na jejich velkoobchod byla uvalena národní správa už dva dny po „Vítězném únoru“, 27. února 1948.

Poté převzala objekt Československá lidová armáda. Ta tyto prostory v naprostém utajení přebudovala na protiatomový bunkr, který nesl krycí označení „10-Z“. Objekt byl prioritně určen pro místní komunistickou nomenklaturu, místní velení Civilní obrany s kapacitou 300 až 345 osob. Prostory byly dozděny cihelnou vyzdívkou, štoly byly prodlouženy a patrně také rozšířeny dalšími spojovacími chodbami. Úprava vstupu měla eliminovat účinky tlakových vln, celý prostor byl vybaven tehdy dostupnými technologiemi, které jsou dodnes zachovány v unikátním stavu.

Celková délka chodeb včetně nouzových východů tu dosahuje téměř 600 metrů, nejdelší střední štola zasahuje pod špilberský kopec od úrovně Husovy ulice do vzdálenosti 126 metrů a kryt má 65 místností na 1.500 metrech čtverečních. Na konci nejdelší chodby byl zřízen vodní rezervoár o objemu 50 m3. Pozoruhodné technické památky z padesátých let tu představují zvláště 60 kW škodovácký generátor elektřiny, systém filtrace vzduchu a spojovací ústředna. Uvedení do provozu objektu „10-Z“ se uskutečnilo v roce 1959 a kromě několika cvičných poplachů nebyl nikdy využit.

Objekt předala Armáda České republiky v roce 1993 Magistrátu města Brna. Protiatomový kryt postupně chátral, přestal být pravidelně větrán, proti nezvaným návštěvníkům byly zabezpečeny jeho vstupy. V roce 2014 podepsal magistrát smlouvu o využití krytu s obecně prospěšnou společností Amerfo, která objekt zpřístupnila veřejnosti a vytvořila zde interaktivní expozici. Nabízí zde také zážitkové ubytování. Většina pokojů je vybavena a zařízena dle svého původního využití funkčními dobovými předměty. K nim patří například dobová marodka, kancelář SNB, služebna civilní obrany a další.