Větrný mlýn Rudice

Větrný mlýn č.p. 90 stojí na výšině Tumperk v jihovýchodní části obce Rudice. Mlýn je holandského typu s kamennou kruhovou zdí, silnou u země 135 cm, o výšce 7,5 m. Původně měl otáčivou střechu na dřevěné válečkové dráze, pokrytou šindelem.

V roce 1865 postavili manželé Matěj a Františka Ševčíkovi větrný mlýn na parcele, kterou rok předtím koupili od obce Rudice. Po smrti Fr. Ševčíkové se v roce 1886 Matěj Ševčík znovu oženil, a se svojí druhou ženou Vincencií postavili u mlýna menší domek. Po smrti M. Ševčíka v roce 1877 mlýn zdědil jeho syn František a domek manželka Vincencie. Po Františku Ševčíkovi vlastnila mlýn Anežka Ševčíková, provdaná Stará. Po její smrti v roce 1960 nabyl dle darovací listiny vlastnické právo ONV Blansko. Spolu s Anežkou Ševčíkovou (Starou) žil ve mlýně do své smrti v roce 1970 i Josef Hromek.

V roce 1922 byla provedena velká oprava, když byl vyměněn modřínový hřídel o délce 10 m. V roce 1925 při bouři byly lopatky zničeny, a v roce 1929 byl mlýn převeden na elektrický proud. V roce 1940 byl mlýn protektorátní správou zaplombován. Po válce v roce 1945 zde bylo definitivně zrušeno mlynářské právo. V roce 1947 byla památkovým úřadem v Brně provedena oprava propadlé střechy, která byla vyměněna za plechovou. Od té doby mlýn chátral. Od roku 1968 začali o mlýn pečovat manželé Vaverkovi z Brna. V roce 1973 byl znovu na střeše proražen vikýř, vytažen borovicový hřídel a vyrobeny lopatky. V roce 1987 se při bouři zlomil konec hřídele, ale ten byl ihned opraven.

Mlýn je nyní památkově chráněným objektem v majetku obce Rudice. V roce 1994 v něm byla hlavně zásluhou rudických jeskyňářů realizována muzejní expozice, a v roce 1996 byla vyměněna plechová střecha opět za střechu šindelovou. Poslední velká oprava budovy i interiéru mlýna proběhla vzhledem k havarijnímu stavu památky během zimy 2011/2012. Kolem obvodu budovy byl ve výši prvního nadzemního podlaží vytvořen stahovací železobetonový pás, který by měl zabránit praskání zdiva, a kolem základů stavby byl vytvořen pod úrovní terénu vnější železobetonový věnec, který je patřičně zpevní a zabrání dalšímu pohybu v případě podmáčení podloží. Byly také provedeny nejnutnější opravy poškozených stěn uvnitř budovy, muzejní místnosti byly vymalovány a expozice byla doplněna a přehledně uspořádána.

Muzejní expozice se skládá ze tří hlavních částí, rozmístěných v přízemí a ve dvou poschodích. Vstupní předsíň je věnována historii větrných mlýnů a navazuje na místnost průvodce, která je vybavena mobiliářem, navozujícím atmosféru bydlení v Rudici na přelomu 19. a 20. století. Zde rovněž můžete shlédnout asi 10 minutovou 3D videoprojekci, která Vás zavede do jinak nepřístupných prostor jeskyní Rudického propadání.

První poschodí ohromí milovníky krásných krystalických forem barevných odrůd křemenů. Je zde umístěna unikátní kolekce rudických geod (drůz), které za svoji sběratelskou éru shromáždil místní rodák a rudický občan pan Alfons Matuška. Po roce 1962, kdy byla zastavena podzemní těžba surovin rudických vrstev, jde výhradně o volné povrchové sběry. Expozice je pojata komplexněji, například jsou zde prezentovány rudické vrstvy s vazbou na olomučanskou keramiku, jsou zde vystaveny naprosto raritní "Olomučanské koblížky" a další zajímavé minerály a zkameněliny, objevené v Rudici a okolí. Doplňkem jsou výsledky archeologických prací v blízkosti Rudického propadání a připomínka zaniklé osady Bystřec v Rakoveckém údolí u Jedovnic. Velká část expozice se zabývá historií železářství a hornictví v Rudici a okolí.

Druhé poschodí je věnováno speleologii, jejíž kořeny jsou s oblastí okolo Rudice úzce spjaty. Podrobně je popsán výzkum jeskyní Rudického propadání, druhého nejdelšího jeskynního systému v České republice (12 km). Výsledky mnoha zahraničních expedic, kterých se zúčastnili i rudičtí speleologové, jsou prezentovány velkým množstvím barevných fotografií.