Protiletadlová raketová základna VEGA Dobříš (Klondajk)

V roce 1981 se v lesích východně od vrchu Jistevník začal ozývat hluk stavební činnosti. Na ploše více než 100 hektarů zde začala vznikat ve své době nejmodernější základna protivzdušné obrany státu (dále PVOS), určená k obraně proti všem druhům letadlových sil uvažovaného protivníka (jehož tehdy představovala Severoatlantická aliance), zejména však proti strategickým bombardérům nesoucím střely s plochou dráhou letu. Coby ceněný strategický prostředek nebyla jen běžnou součástí pohotovostního systému PVOS, čímž se odlišovala od ostatních útvarů 71. protiletadlové raketové brigády někdejší Československé lidové armády, do jejíž sestavy jinak organizačně náležela. Správný název útvaru zněl VÚ 5180 - Protiletadlová raketová skupina VEGA Dobříš, ale mezi vojáky zde sloužícími i širší veřejností se spíše vžil poetický název „Klondajk“, včetně uvedeného fonetického přepisu.

Budování této základny na Hřebenech Brd v polesí Rochota kolem kóty 604 m n. m., na hřebeni mezi vrcholy Jistevník (606 m n. m.) a Vrážky (577 m n. m.), bylo velice náročné, kvůli špatným přírodním podmínkám a také i díky rozličné stavební dokumentaci. Celá stavba probíhala za přísného vojenského utajení. Kvůli výstavbě byla přeložena červeně značená hřebenová turistická trasa do jižnější polohy. Základna má rozlohu přibližně 11 ha a je obehnána 3 m vysokou betonovou stěnou. Mylnou informací je, že tato základna měla sloužit k obraně Prahy. Rakety dalekého dosahu S-200 Vega (v kódu NATO SA-5 Gammon) mohly zasahovat vzdušné cíle ještě nad územím protivníka a byly určené k ničení cílů letících ve velkých výškách, rušících letounů nebo bombardovacích svazů. Mimo jiné měla doplnit i obrannou linii států Varšavské smlouvy.

Tento komplex byl rozdělen do třech částí, mezi nimiž bylo zahrnuto zázemí pro personál (kasárny, kuchyně, kino, posilovna…), technická část s požární stanicí, čerpací stanicí PHM a samotnou částí s palebnými postaveními, která zahrnovala budovy pro uskladnění raket, podzemní prostory s výpočetní technikou a také tři betonové rampy (radiotechnické mosty) vysoké 20 metrů pro radiolokátory ozáření cíle (naváděly raketu na cíl).

Po reorganizaci roku 1995 zde působil vojenský oddíl 4431, který byl vyzbrojen pouze raketami středního doletu S-75 Dvina (v kódu NATO SA-2 Guideline) a krátkého doletu S-125 Něva (v kódu NATO SA-3 Goa). Roku 2000 zde vznikl samostatný útvar VÚ-4431 Dobříš. Protiletadlová raketová základna však byla na přelomu let 2001/2002 i s novým útvarem zrušena. Poté byla základna opuštěna a nevyužívaná. Větší část pozemků byla navrácena původním majitelům, šlechtickému rodu Colloredo-Mansfeldů (konkrétně zóna s označením C). Mansfeldové poté uvažovali o zboření veškerých staveb, které se na území zóny C nacházely, kvůli nedostatku finančních prostředků však od tohoto plánu upustili. Byla zde údajně zřízena obora. Uvažovalo se i o výstavbě rozhledny na některé z ramp, z toho však také sešlo. Zbytek základny (část A a B), kde stojí velké množství staveb byl prodán do soukromých rukou. Po roce 2008 vznikla v části fotovoltaická elektrárna. V roce 2008 však vznikla myšlenka, vybudovat zde vědecko-technický park. Nyní zde od roku 2015 stojí Centrum aplikovaného výzkumu Dobříš.