Raabův větrný mlýn

Větrný mlýn německého typu byl původně postaven v roce 1810 v obci Sosnová. V roce 1840 byl větrný mlýn, dnes zvaný Raabův, převezen do Hlavnice. Jmenuje se podle posledního mlynáře Jana Raaba. Po válce získal usedlost s mlýnem Vincenc Jaroň podle Benešova dekretu č.12/45 Sb. o rozdělení německého majetku. V roce 1953 byl mlýn ještě funkční. Na základě prohlášení pana Jaroně o vzdání se přídělu převzal o deset let později již neudržovaný mlýn stát, který v roce 1974 zorganizoval kompletní rekonstrukci již téměř zříceného mlýna. Z vnitřního zařízení zůstal pouze val s palečnými koly a části mlýnských složení. Stavba byla obnovena, avšak bez možnosti otáčení proti větru. Mlýn má půdorys 5,7 x 6,2 m a výšku 11,4 m. Střecha a návětrná strana jsou pokryty šindelem, ostatní stěny jsou obedněny. Průměr větrného kola je 15 m.

Od roku 1986 se o pustnoucí mlýn začala zajímat organizace Českého svazu ochránců přírody. Mladí lidé v rámci akce Brontosaurus odvedli do roku 1992 pod vedením Milana Hrabánka obrovský kus práce. Položili základy ke skanzenu slezské lidové architektury, opravili stodolu pro výstavní i obytné účely, přivezli tři špýchary a budovali expozici větrného mlynářství na Opavsku.

Na pozemku mlýna jsou uloženy také zbytky větrného mlýna z Radkova. Jedná se o základový kříž, apoštoly, otce, sedlo a val s částí palečného kola. Z prohlídky valu je zřejmé, že se jednalo o mlýn s třemi palečnými koly. Tato konstrukce je u nás neobvyklá, zřejmě jde o polský vliv, kde znají uspořádání s více palečnými koly i se zalomením perutí.

Současný stav hlavnického mlýna je ve stavu zakonzervování kulturní památky ve fázi příprav další rekonstrukce mlynářského stavení – usedlosti s rozšířením na stodolu a ostatní přilehlé objekty. Dnešními vlastníky větrného mlýna jsou potomci původního vlastníka, mlynáře Jana Raaba, kterému mlýn neoprávněně vyvlastnili straničtí funkcionáři tehdejší vládnoucí komunistické strany. Vnuk mlynáře Jana Raaba a ostatní rodinní příslušníci se snaží po více než 20-ti letech tahanic o restituční majetek, který jim právem náleží, najít smysluplné využití této jedinečné kulturní památky a tímto zachovat tento odkaz předků i nadále funkční pro příští generace, které již dnes v době multimédií a internetu nemají skoro žádnou šanci poznat klasický život na venkovské usedlosti s možností vyzkoušet si např. spaní na mlynářské peci, nošení vody ze studny s rumpálem nebo při petrolejce jen tak si večer popovídat s kamarády....