Depo Kačerov – linka metra C

Depo Kačerov je jedno ze tří dep pražského metra (zbývajícími jsou Depo Hostivař a Depo Zličín). Kačerovské depo existuje již od roku 1974 a slouží pro vypravování vozů na linku C (do roku 1985 i pro linku A). Depo je spojeno vlečkou se železniční stanicí Praha-Krč, což je jediné spojení mezi pražským metrem a běžnou železniční sítí. Zkušební trať v délce 1 417 m je řešena jako splítková kolej s vlečkou.

O budování metra se začalo v Praze uvažovat v šedesátých letech. Tramvajová síť nedokázala zvládnout nápor cestujících, úloha trolejbusů byla vzhledem k malému pokrytí spíše doplňková a autobusové pokrytí se teprve pozvolna rozšiřovalo. Hlavní tepny celé sítě, ulice Na Příkopě a Václavské náměstí, byly často přeplněné tramvajemi. Vláda nakonec vydala usnesení, ve kterém se rozhodla převést hlavní úseky tramvajové sítě v centru města pod zem.

Jako vítězný návrh zvolená podpovrchová tramvaj měla vést v první etapě z Hlavního nádraží přes Nuselský most na Pankrác. V roce 1966 slavnostně začaly první přeložky inženýrských sítí v oblastech stavby a pak započalo hloubení první stanice – Hlavního nádraží. Podpovrchová tramvaj měla mít tři tratě a celý projekt byl rozdělen na etapy s perspektivou výstavby do roku 1980.

Koncepce podpovrchové tramvaje však byla ostře kritizována. Již v padesátých letech se poukazovalo na nevýhody tohoto řešení, především na nutnost výstavby nájezdových ramp a závislost na povrchové dopravní situaci. Krátce před invazí vojsky Varšavské smlouvy roku 1968 bylo zjištěno sovětskou komisí v čele s I. T. Jefimovem, že systém metra odděleného od tramvaje by byl efektivnější. Vláda dala komisi za pravdu, takže se rozestavěné úseky musely přebudovávat. Bylo nutné pokračovat ve výstavbě i přesto, že okamžitě přestaly platit všechny původní koncepce i projekty a rychle se musely vypracovat nové. Dnes jsou reliktem po původní rozestavěné podpovrchové tramvaji například boční nástupiště ve stanici metra Hlavní nádraží.

Nejstarší úsek trasy C i celého pražského metra, I.C, se začal budovat 7. 1. 1966 a byl otevřen 9. 5. 1974. Jeho délka je 6,6 km a čítá 9 stanic mezi Florencí (původně Sokolovská) a Kačerovem. V roce 1975 pak následovalo zahájení navazujícího úseku II.C, který při otevření 7. listopadu 1980 přidal 5,3 km trati a 4 stanice mezi Kačerovem a Háji (tehdy Kosmonautů). 3. 11. 1984 byl otevřen úsek III.C, který za Florencí přidal 2,2 km trati a dvě nové stanice (Vltavská a Nádraží Holešovice, tehdy Fučíkova). Úsek IV.C1, o délce 4,0 km byl zprovozněn 26. 6. 2004 a prodlužuje severní část trasy o dvě nové stanice (Kobylisy a Ládví). Zatím poslední z úseků, IV.C2, o délce 4,6 km s třemi stanicemi (Střížkov, Prosek a Letňany) byl otevřen 8. 5. 2008.

Původně byly pro pražské metro navrženy rychlodrážní dvoudílné jednotky Tatra R1 vyvinuté podnikem ČKD Tatra Smíchov. V letech 1970–1971 vznikly pouze dva prototypy, následně ale došlo k politickému rozhodnutí použít v pražském metru místo jednotek R1 zastaralé sovětské vozy série E (pro Československo měly vozy označení Ečs), které byly výrazně těžší. To si vynutilo vložení posilujícího roštu do kritického místa celé stavby I.C – Nuselského mostu, navrženého menší zatížení. Zajímavostí je, že délka roštu byla blízká délce vlny vysílání rozhlasové stanice Praha. Docházelo tak k rušení měřících přístrojů – z toho důvodu probíhala měření pouze v noci, kdy stanice Praha nevysílala. V současnosti je provoz linky C zajišťován výhradně pětivozovými soupravami typu M1 vyráběné nejdříve konsorciem ČKD Dopravní systémy-Adtranz-Siemens, později jen společností Siemens AG.

Linka C vede zhruba ve směru sever–jihovýchod, je označována červenou barvou. Má 20 stanic, celková délka je 22,4 km, vlak trasu projede za 36 minut.