Dolní oblast Vítkovice
49.8189008N, 18.2799775E
-
MístoRuská 2993/20, 703 00 Ostrava (Vítkovice)
-
Popisindustriální areál těžkého strojírenství
49.8189008N, 18.2799775E
Ruská 2993/20, 703 00 Ostrava (Vítkovice)
Dolní oblast Vítkovice je světově unikátní industriální areál těžkého strojírenství, kde se mezi lety 1828 až 1998 těžilo uhlí a vyrábělo surové železo. Vznikl tak ojedinělý, jinde v Evropě neexistující komplex těžké průmyslové výroby od těžby uhlí přes úpravnu a výrobu koksu až po úplnou hutní výrobu.
Pokyn k zahájení výstavby vysokých pecí dal na základě návrhu Františka Xavera Riepela olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf Jan v roce 1828. Vysoké pece ve Vítkovicích měly dodávat surové železo pro nově vybudovanou moderní pudlovnu ve Frýdlantě. Nakonec se ovšem situace poněkud obrátila a pudlovna byla 16. 9. 1830 otevřena ve Vítkovicích a dostala název Rudolfova huť. Se stavbou vysoké pece se ještě ani nezačalo, takže surové železo muselo být dováženo z Frýdlantu. Postupně však probíhala výstavba navazujících provozů, takže v roce 1831 už byla v provozu i válcovna, soustružna a zámečnická dílna.
V roce 1835 se majitelem Vítkovických železáren stalo Vítkovické těžířstvo, které ovládal bankéř Salomon Mayer Rothschild, jenž se v roce 1843 stal jejich jediným majitelem. Jednou z nejvýznamnějších zakázek té doby byla dodávka kolejnic pro stavbu Rothschildovy Severní dráhy císaře Ferdinanda. Pro uspokojení rostoucí poptávky po kolejnicích byla od roku 1847 v provozu válcovna Anselmova huť. Významné však byly i další dodávky pro železnici, např. drobné kolejivo, výhybky, dvojkolí, mosty či vagóny.
Již třetí vysoká pec byla zprovozněna v roce 1856. Zcela nová vysoká pec tzv. skotská, byla postavena v roce 1872. V té době to byla největší vysoká pec v Rakousku-Uhersku. Růst produkce železáren znamenal i zvýšenou potřebu uhlí. Postupně se tak v blízkosti železáren otevíraly nové doly – Karolina, Šalamoun a Hlubina. V období 1843–1873, kdy byly železárny majetkem Rothschildů, se počet pracovníků zvýšil desetinásobně z původního počtu 370 zaměstnanců. Pro své dělníky stavěly železárny domky a noclehárny, zřízen byl také nejdříve primitivní špitál, který byl v roce 1853 nahrazen závodní nemocnicí.
V roce 1873 došlo k majetkovému vstupu bratří Gutmannů do Vítkovic a vzniká společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo (Witkowitzer Bergbau und Eisenhütten Gewerkschaft). Podíly byly rozděleny tak, že 51 % vlastnili Rothschildové a 49 % Gutmannové. Ředitel Paul Kupelwieser tak mohl zajistit kvalitní surovinovou základnu a vybudovat nové provozy.
Byl rozšířen zbrojní program a železárny se staly výhradním dodavatelem pancéřových desek pro rakousko-uherské válečné lodě. Byla také otevřena první válcovna trub v habsburské monarchii a modernizovaly se také stávající provozy (tzv. Talbotovy pece). Po vzniku samostatného Československa pokrýval výrobní program Vítkovic široký sortiment železárenských a strojírenských výrobků. Mimo jiné vyráběly železárny např. součásti elektráren, obří lodní hřídele, kotle a bezešvé nádoby a dodávaly je do celého světa.
V období 2. světové války bylo Vítkovické horní a hutní těžířstvo arizováno a začleněno do Říšských závodů Hermanna Göringa (Reischwerke AG für Erzbergbau und Eisenhütten "Hermann Göring"). Firma se mj. zabývala výrobou munice a součásti raket V-2. Podnik se začal rozšiřovat přes hranici Moravy a Slezska směrem do Kunčic, do oblasti, kde později vznikla Nová huť.
Po roce 1945 byly železárny zestátněny a později také přejmenovány na Vítkovické železárny Klementa Gottwalda. Hlavní úsilí bylo směřováno do budování nových kapacit v Kunčicích (Nová huť Klementa Gottwalda) a v Třinci (Třinecké železárny). Samotné Vítkovice se dočkaly modernizace až v 60. letech.
Koncem 20. století se podnik dostal do velkých ekonomických potíží a vláda musela ustoupit z původního plánu privatizace do rukou vedení podniku. Došlo k oddělení oceláren od strojírenské výroby a oba celky byly privatizovány samostatně. Větší část Vítkovických železáren tak patří společnosti VÍTKOVICE, a.s. a jejím dcerám. Ocelárna a válcovna patří do samostatné společnosti s názvem Vítkovice Steel. Válcovna trub je nyní jedním ze závodů společnosti Třinecké železárny. Do části areálu se nastěhovala společnost Škoda Vagonka a. s., která vznikla odštěpením od Vagonky Studénka.
Těžba uhlí byla ukončena roku 30. 6. 1992, v roce 1998 se zastavil provoz pecí. V roce 2002 byla železárna-koksovna a vysoké pece Vítkovických železáren spolu se souborem technického vybavení (důl Hlubina) vyhlášeny národní kulturní památkou. V části odstavené mimo provoz vznikl areál Dolní oblast Vítkovice. V roce 2007 bylo založeno družení Dolní oblast VÍTKOVICE a areál se postupně přeměňuje v jedinečné vzdělávací, kulturní a společenské centrum s mezinárodním přesahem.
Při procházce areálem si můžete prohlédnout těžní věž dolu Hlubina, historické cihlové budovy, moderní přestavbu bývalého plynojemu na halu GONG, cihlovou budovu energetické ústředny – dnes Malý svět techniky U6 nebo novostavbu Velkého světa techniky, v jehož skleněném průčelí se odráží panorama vysokých pecí. Z ohromné masy železných konstrukcí vystupuje moderní nástavba vysoké pece č. 1, ze které se stala vyhlídková věž Bolt Tower.
Přijet lze přímo na místo.
Parkování není zpoplatněno.
Vstup do areálu je volný. Komentované prohlídky jsou zpoplatněny.
Parkovat lze na Parkoviště multifunkční hala Gong, Parkoviště Velký svět techniky nebo na parkovacích místech v ulici Ruská, popř. v areálu na vyhrazených místech pro parkování.
Web: dolnivitkovice.cz
FB: Dolní Vítkovice a Hornické muzeum Landek
Související odkazy: zdarbuh.cz
Fotografie: Petr Žák
Text: webové stránky Dolní oblast VÍTKOVICE, z.s., WIkipedie
Přidat hodnocení