Triumph Tiger 1200 Desert Edition

PROČ ZMĚNA MOTORKY A JAK JSEM VYBÍRAL?

Ti, kdo sledují moji stránku, vědí, že jsem doposud jezdil na Kawasaki Vulcan S, což byla motorka, která mě opravdu okouzlila a za dva roky jsem s ní najel přes 60 tisíc kilometrů. Postupem času však začal trochu chybět výkon, zvlášť na společných vyjížďkách s naháčema a cendurama. Navíc jsem občas sjel i mimo asfaltové silnice, které už v mnoha případech byly pro cruisera na hranici možností. Takže jsem se začal poohlížet po nějakém cestovním enduru, které by bylo na větší cestování vhodnější, poskytlo lepší ochranu před povětrnostními vlivy a mohl bych s ním i do lehčího terénu.

Moje požadavky byly: dostatek výkonu pro dva (při týdenním testování KTM 1290 Superadventure S se 160 koníkama jsem se docela namlsal), dostatečná nosnost pro dva lidi a náklad (tento požadavek dost strojů vyřadil, ani jsem netušil, kolik současných motorek neuveze ani dva metráky), přijatelné provozní náklady a s tím související délka servisních intervalů. Dalším kritériem byl kardan, protože při tom, kolik najezdím kilometrů, mě fakt nebaví řešit údržbu a napínání řetězu.

Udělal jsem si takovou menší anketu v motorkářských skupinách a na své stránce, kde mi spousta lidí doporučovala značku BMW. Je to nepochybně etalon kvality, už jen fakt, kolik cestovatelů ho používá, mluví za vše. Bavoráka jsem si projel a musím říct, že je to dokonalý stroj, který by mi asi vyhovoval. Nicméně mně odradila cena. Ani ne tak pořizovací cena nového stroje, jako spíš cena za pravidelné servisní prohlídky. Hodinová sazba v autorizovaném servisu se pohybuje na více než dvojnásobku ceny za servis jiných značek a o cenách dílů ani nemluvě. Pokud bych se spokojil se starším strojem, možná bych zvažoval víc, protože tím, jak je BMW rozšířené, není s díly problém. Jenže jsem chtěl motorku novou a odradily mě právě servisní náklady, protože při mém ročním nájezdu přes 30 tisíc km je pro mě tato položka nezanedbatelná.

Z dalších tipů přicházely v úvahu modely Triumph Tiger, Moto Guzzi V85TT, Yamaha Super Ténéré 1200, Honda VFR 1200X Crosstourer. Moto Guzzi jsem měl půjčenou na test. Vzhledově se mi fakt moc líbila, výbava v základu i s kufry je za zajímavou cenu. Jen mi u ní chyběl výkon, a hlavně nekomfortnost pro jízdu ve dvou. Pro jednoho by to nebyla špatná volba, ale pro jízdu ve dvou jí chybí jak výkon, tak místo.

Při porovnávání parametrů a designu mě ze zbytku vyjmenovaných strojů nejvíc zaujal Triumph Tiger 1200 (dříve Explorer). Navíc všichni majitelé Tigera velmi chválili charakter motoru, přímo popisovali, jak je tříhrnek návykový…

Začal jsem tedy nasávat informace z internetu a zjistil, že Triumph vyrábí dvě základní řady: XR zaměřenou na silnice a XC zaměřenou na terén. Dále se dělí na modelové řady dle výbavy na XR, XRx, XRt a XCx, XCa. Nejvíc mě zaujal nejvyšší model XCa v barvě khaki. Tak jsem poptal dealery, ale bohužel zjistil, že aktuálně jsou v prodeji jen dvě verze, a to Alpine Edition a Desert Edition. Verze Alpine vychází z verze XRx se specifickým barevným provedením Snowdonia White, asistentem řazení Shift Assist a koncovkou výfuku Arrow. Verze Desert vychází z verze XCx se specifickým barevným provedením Sandstorm a stejně tak asistentem řazení Shift Assist a koncovkou výfuku Arrow. Verze Desert má oproti verzi Alpine ochranu motoru a drátěná kola.

MOJE VOLBA – TRIUMPH TIGER 1200 DESERT EDITION

Základní technické údaje:

  • Motor: řadový tříválec o objemu 1215 ccm, výkon 103,8 kW (141 PS) při 9.350 ot./min., krouticí moment 122 Nm při 7.600 ot./min.
  • Převodovka: 6 rychlostí, sekundární převod kardan, asistent přítlaku spojky, asistent řazení
  • Podvozek: elektronicky stavitelné útlumy a předpětí, přední zdvih 190 mm, zadní zdvih 193 mm
  • Kola: drátěný výplet, přední 120/70 - R19, zadní 170/60 - R17, obuto na Metzeler Tourance Next
  • Brzdy: přední dvoukotoučová, průměr 305 mm, čtyřpístkové brzdiče Brembo, zadní jednokotoučová o průměru 282 mm, dvoupístkový brzdič Nissin, náklonové ABS
  • Nádrž: objem 20 l
  • Hmotnost: provozní 265 kg, užitková 223 kg.
  • Maximální rychlost: 211 km/h
  • Servisní intervaly: první po 1000 km, následně každých 16 000 km

Další parametry a výbava:

  • 5 jízdních módů: Off-Road, Off-Road Pro, Road, Rain, Sport
  • kompletní LED osvětlení včetně denního svícení
  • semiaktivní povozek TSAS
  • kontrola trakce (TC), náklonové ABS
  • asistent řazení (TSA)
  • tempomat
  • ochrana chladiče a motoru
  • elektricky polohovatelný štít
  • vyhřívání rukojetí
  • polohovatelné sedlo řidiče v rozmezí 2 cm
  • bezklíčové zapalování, imobilizér
  • 2 x DIN zásuvka 12 V (u řídítek a u zadní sedačky), 1 x USB pod sedlem spolujezdce
  • 5“ TFT displej se třemi styly zobrazení údajů
  • výfuková koncovka Arrow z titanových a karbonových vláken
  • centrální stojan
  • podsvícené ovládací prvky na řídítkách
  • několik režimů automatického vypínání ukazatelů směru
  • 2x boční hliníkový kufr v černé barvě o objemu 37 l s vrchním otevíráním

K motorce jsem dostal rozšířenou 4letou záruku, návod k obsluze (EN/CZ), servisní knížku, 1x chytrý klíč a 2x standardní. Chytrý klíč stačí mít u sebe např. v kapse, resp. do vzdálenosti cca 1 metru od senzoru, který je umístěn na levé straně zadního sedla. Náhradní standardní klíč je nutné k senzoru přiložit. Samotný klíč využijete k otevření víka nádrže, sundání sedačky nebo zamykání bočních kufrů. Boční hliníkové kufry byly v akci zdarma. Od dealera jsem jako dárek dostal i krásný batoh s logem Triumph.

K výbavě modelu Desert jsem přidal vyhřívané sedlo pro řidiče a spolujezdce, vrchní padací rám od SW-Motech pro lepší ochranu horní části.

PRVNÍ DOJMY

Popisovat jízdní dojmy po přechodu z Vulcana nebo snad s ním Tigera porovnávat by asi nemělo úplně vypovídající hodnotu. A na motorkách stejné kategorie, které jsem zkoušel (Transalp, KTM 1290 S, Guzzi V85TT, BMW f850 GS), jsem nenajel tisíce kilometrů, abych mohl srovnávat relevantně. Takže to neberte jako recenzi, ale spíš popis několika dojmů z nového stroje.

Designově se mi „tygřík“ moc líbí. Sice jsem měl zálusk na khaki barvu, ale jelikož se vyrábí už jen sněhově bílá nebo pouštní písková, tak jsem šel do pískové (v požadované výbavě je to vlastně jediná barva). Musím říct, že v reálu vypadá lépe než na fotce a ani mi nevadí, že nemám khaki a na odstín „Sandstorm“ jsem si rychle zvykl.

Posez je velice pohodlný, sedlo je prostorné jak pro řidiče, tak i pro „batůžka“. Někde na FB jsem viděl, že si někdo stěžoval, že je u stupaček málo místa a dal tam fotku s botama jako znázornění, že si bude řidič s batůžkem zavazet. S tímto jsem se setkal právě u Guzzi V85TT, kdy jsem vezl slečnu a já musel mít nohy na lachtana, abych se vůbec vešel. Nicméně u Tigera je to nesmysl a místa je tam dost. I kdybychom oba měli obří nohy, problém by nebyl, protože stupačky nejsou v jedné ose, takže ani není možné si překážet. Trochu omezující pro „batůžek“ se mohou zdát boční kufry, ale je to jen o zvyku a nalezení grifu pro nasedání.

Trochu jsem se obával vyšší hmotnosti motorky, která je při manipulaci na místě znát, zvlášť v kombinaci s vyšším těžištěm. Je to pro mě nezvyk, přece jen jsem měl lehčí motorku s nižším těžištěm, ale to je otázka zvyku. Po rozjetí si však na váhu ani nevzpomenete, protože Tiger je za jízdy překvapivě lehce ovladatelný a dá se s ním otočit na minimu místa.

Jízda je komfortní. Díky konstrukci nádrže, krytům rukou a elektricky stavitelnému štítku je řidič poměrně dobře chráněn před povětrnostními vlivy a není problém jet po dálnici i v teplotách kolem nuly. Teplotní komfort zajistí vyhřívané rukojeti a sedla.

Co se týče motoru, je tříhrnek opravdu skvělý. Má příjemný chod a táhne pěkně už odspoda, řekl bych, že i líp než dvouválec. Maximální výkon jsem ještě nevyzkoušel, protože mám najeto jen 800 km a plných otáček lze využít až po ujetí 1 600 km. Nicméně i s aktuálním maximem 6 000 ot./min. je jízda super zážitek. Triumph stanovuje pět mezních hodnot ujeté vzdálenosti (160, 480, 960, 1 280 a 1 600 km), pro které určuje maximální hranici otáček. Limity jsou v tabulce na nádrži, ale jako super vychytávku hodnotím, že lze nastavit, aby otáčkoměr barevně označoval maximální dovolené otáčky podle počtu ujetých kilometrů, takže stačí sledovat otáčkoměr a není nutné po dobu zajíždění myslet na tabulku.

Díky QuickShifteru, u Triumphu nazvaného TSA, používám spojku jen na rozjezd a pak už jen nohou sypu kvalty jak nahoru, tak i dolů – velice návyková věc.

Barevný TFT displej ukazuje všechny důležité informace a je možné si vybrat několik zobrazovacích stylů. Také automaticky reguluje kontrast a barvu podsvícení v závislosti na okolním osvětlení. Co mi trochu vadí, je funkčnost ukazatele teploměru. Správně ukazuje teplotu před jízdou nebo během jízdy. Pokud však během jízdy zastavíte, teplota poroste vlivem tepla od motoru. Správnou hodnotu bude opět ukazovat po rozjetí a ujetí několika stovek metrů. Zřejmě by to chtělo detektor teploty vhodněji umístit.

Na displeji si můžeme nastavit 5 různých jízdních módů, které mají předdefinované kombinace nastavení reakce plynové rukojeti, ABS, kontroly trakce a nastavení podvozku. Všechny módy lze upravit podle požadavků jezdce nebo nastavit na automatiku, kdy TSAS sám detekuje povrch silnice a nastaví nejvhodnější parametry. Před jízdou si vás podvozek zváží a nastaví optimální tuhost vzhledem k aktuální hmotnosti osob a nákladu. Nastavení podvozku je možné během jízdy jednoduše upravit podle potřeby (KOMFORT-NORMAL-SPORT).

Všechny ovládací prvky jsou podsvícené, což je velká výhoda v noci. Moc se mi líbí nastavitelné módy ukazatelů směru. Blinkry můžeme použít způsobem, jak jsme zvyklí z auta – tedy krátkým stiskem aktivujeme tři bliknutí a pak se blinkr vypne. Vypínání blinkru lze také nastavit po osmi sekundách nebo ujetí 65 metrů. Což je dobrá vychytávka, protože se mi často stávalo, že jsem blinkr zapomněl vypínat. Teď už nehrozí, že by blinkr zůstal blikat a já tím při průjezdu další křižovatky způsobil situaci v můj neprospěch.

Tiger má poměrně velký prostor pod zadním sedlem, kam se vejde nářadí, lékárnička, kabely a další drobnosti. Pod sedlem je i USB zásuvka, takže si můžete během jízdy nabít mobil, akumulátor do foťáku, svítilnu atd. Další zdroj napětí je ve dvou 12 V DIN zásuvkách, jedna je na boku zadního sedla, druhá nad řídítky u řidiče – ta je trvale napájená bez závislosti na zapnutém zapalování, což beru také jako výhodu.

Při nákupu jsem trefil akci na kufry zdarma, což je příjemný bonus za několik desítek tisíc. Kufry jsou hliníkové v černé barvě, která k Tigerovi hodně pasuje. Systém uchycení je jednoduchý a pevný. Stačí odklopit páčku u zámku kufru v odemknuté poloze a kufr se vycvakne. Připevnění je možné i u zamčeného kufru jednoduchým nacvaknutím. Kufry mají horní otevíraní, což mi přijde praktičtější než boční. Ke kufrům je dodáván i třetí zámek pro případný horní kufr, který je možné připevnit na zadní nosič. Ten je robustní, včetně držadel pro spolujezdce, a dá se na něj připevnit i stan, válec apod.

SHRNUTÍ

Po prvních 800 km mám z Tigera výborný pocit a myslím, že jsem našel, co jsem hledal. Samozřejmě nejde za týden posoudit provozní spolehlivost nebo odhalit nedostatky, které se mohou projevit až za čas. Tyto poznatky rád sdělím při další servisní prohlídce, která mě čeká po ujetí 16 000 km. Kdybych měl vyjmenovat hlavní věci, které se mi líbí a proč jsem si Tigera vybral, tak by to byly tyto – komfort (výborný podvozek), výkon, kardan, dlouhé servisní intervaly – a je to krasavec!

Je i pár věcí, ke kterým mám připomínky, nicméně to není nic zásadního, proč bych koupě litoval. Je fajn, že Tiger má bezklíčové zapalování, nicméně pokud už ho má, mohlo by i víčko nádrže být bez klíčku. Dále bych očekával, že při úrovni výbavy elektronikou bude mít Tiger také ukazatel tlaku v pneumatikách, což sice lze dokoupit, ale u motorky tohoto typu bych to považoval za standard. Také bluetooth konektivita chybí, ať už kvůli promítání navigace na displej nebo pro přenos dat o jízdě do mobilní aplikace. U této verze zaměřené do terénu bych také očekával vyšší standardní ochranu – v základu má jen spodní padací rám, horní je potřeba naistalovat dodatečně. Triumph oficiálně nabízí rám od SW-Motech, u kterého vidím jednu slabinu. Je konstrukčně řešený tak, že přední horní část není ukotvena k motorce nebo propojena s protější částí rámu a při pádu motorky může dojít k prohnutí a kontaktu s plastovými díly a tím k jejich prasknutí. Ideální by bylo, kdyby měl Tiger jeden padací rám chránící spodní i horní část zároveň, ukotvený nebo spojený tak, aby nemohlo dojít k jeho snadnému prohnutí, popř. aby byla větší mezera mezi rámem a plastovými prvky.

Web: www.triumphmotorcycles.co.uk
FB: Triumph Motorcycles

Petr Žák
Petr Žák
Autor projektu Jednou stopou Českem, z.s.